Srí Lanka je domovem mnoha druhů koření a zdejší skořice a hřebíček patří mezi ty nejlepší na světě. Lidé na ostrov směřovali, aby zde s kořením obchodovali, ale také tu zanechávali své vlastní recepty a kulinářské postupy. Dnešní cejlonská kuchyně je proto směsicí různých vlivů. Nechybí vliv kolonizátorů – Portugalců a Holanďanů, ani Malajců a Arabů. Při cestě po ostrově se setkáte s různými recepty, ale pravdou je, že žádná žena nevaří stejně. Zpravidla se učí od své babičky a matky, ale pak popustí uzdu i vlastní fantazii. A tak v každé domácnosti objevíte jiné originální jídlo.
Jakmile si vzpomenu na svou návštěvu Srí Lanky, jako první mi vyvstane na mysli nepřeberné množství šťavnatého ovoce, které lze koupit po celém ostrově. Správnou chuť mu dodávají hřejivé sluneční paprsky, tropické klima a vláha. Stánky podél silnic jsou potěšením pro fotografa – různobarevné plody jsou naskládány do geometrických útvarů, mnohé připomínají duhové pyramidy. Ananas se rozpíjí na jazyku a jeho sladká šťáva je výtečným džusem, kypré plody papáje se používají i k přípravě salátů, o různých druzích banánů ani nemluvě. Ty dlouhé slouží k vaření, malé se pojídají čerstvé a jsou velmi sladké.
Nejsladší mango pochází z Jaffny, kde mu svědčí horké suché klima. Také žakie z této oblasti je vynikající. Chutné jsou tmavofialové mangostany s bílou dužinou ve formě stroužků, červené pichlavé rambutany i hnědé sapodilly. Durian se proslavil nemilou vůní, ale také královskou chutí. Avokádo se sklízí dokonce několikrát do roka. Mým favoritem je nažloutlá maracuja, plod vášně, a kvajava.
Ovoce občerství při dlouhém cestování i na pláži, je výborným dezertem i snídaní. Srílančané ale po ránu jedí rýži, bez ní to nejde. Rýže třikrát denně, to znamená zdraví, sílu a energii. Pokud by se jedna dávka vynechala, člověk se stane slabým a malátným. Bez jídla si prostě ostrované nedokáží život představit. Ostatně jako většina lidí v jižní Asii. Že by cestovali celý den s kouskem chleba a sýra, aby toho co nejvíce viděli, případně aby ušetřili peníze? Ani náhodou! Při cestách je vždy důležitý čas na jídlo a nákupy. Inu, jiná mentalita.
Ale zpět ke snídani. Populární jsou tenké palačinky appa se zvednutým okrajem, které se připravují z fermentovaného těsta z rýžové mouky, kokosového mléka a trochy palmového vína toddy. Podávají se třeba s mléčným (kiri) či vaječným (bittara) kari nebo na sladko (pani appa).
Na Nový rok Sinhalci pojídají zrána kiribath – rýži vařenou v kokosovém mléce. Tento pokrm se musí povinně spořádat i každý první den v měsíci, zpravidla s teplým sambalem – omáčkou z různých papriček chilli, která může být pro nezasvěcence pěkně ostrá. Pikantní sambaly se připravují čerstvé v domácnostech, ale někdy se také kupují hotové v obchodech. Tamilci si zase rádi pochutnají na vařeném ube, fialových hlízách jamu čínského. Ube se vaří s mlékem a cukrem a je to velká pochoutka, jen dost drahá. Cenově přijatelnější jsou vařené nudle či palačinky.
Nezbytnou složkou všech pokrmů je samozřejmě koření – šafrán, chilli, skořice, koriandr, muškátový oříšek a mnohé další. Správné hospodyňky mají v kuchyni uloženy igelitové pytlíčky s těmito vonnými plody a semeny, pěkně nadepsané a připravené k rychlému použití. Na Srí Lance se vaří dva základní typy kari – žluté a černé (to se používá k masu). Hlavní ingrediencí je kokosové mléko. Žlutou barvu dodává kurkuma, indický šafrán, který se získává ze sušeného mletého oddenku kurkumovníku dlouhého. Zajímavé je, že výtažky z kurkumy jsou i léčivé – působí proti zánětům, podporují mozkové funkce, a tak kari koření, jehož je kurkuma součástí, přináší přírodní a velmi účinný mozkový doping vhodný hlavně pro starší osoby.
Speciální jídlo se připravuje i během různých etap lidského života. Pokud se narodí miminko, jeho matka pojídá malé ryby, kuřátka nebo ptáčky a rýži vařenou se zázvorem, česnekem a kurkumou. Po dobu jednoho měsíce jí pouze ráno a večer, oběd vynechává. Třicátý první den po narození děcka přijde rodinný holič a nad bazénem plným mléka ostříhá novorozenci všechny vlásky. Je to symbol čistoty a zdraví. Do bazénu se házejí mince pro štěstí, které nakonec získá lazebník. Tento den je tedy pro něj dnem hojnosti. Malá slavnost, na níž jídlo nesmí chybět, se koná, když dítěti vyroste první zub a u dívek při první menstruaci. Ten den má dívka zakázáno pozřít maso a po dobu jednoho měsíce drží zvláštní dietu. Nakonec ji čeká veřejná lázeň plná květin a vonných esencí, ale v oblečení. První koupel následujícího měsíce je ibišková, druhá jogurtová a třetí mléčná. Po koupeli se vždy dívčí tělo natře santalovým pudrem a dívka si obleče zcela nové šaty.
Naopak v případě úmrtí se v domě Tamilů nesmí rozdělat oheň, a tak jídlo zasílají příbuzní, přátelé a sousedi. Mrtvého si rodina připomíná spolu s bráhmany osmý a třicátý první den a také rok po jeho skonání. Zvou se nejen příbuzní a známí, ale také žebráci. Takže ti nejchudší si paradoxně přijdou na nejlepší jídlo právě v souvislosti se smutnými událostmi.
Někdy ale obcházejí bohaté domy i během méně významných festivalů či jen tak náhodou, a pokud mají štěstí, že jim otevře nějaké dobré srdce, dostanou sladké sezamové koule thalaguli, dýňovou dobrotu puhul dosi, nákyp z kokosové mléka wattalapam, do něhož se přidávají oříšky kešu, vejce, hřebíček a muškátový oříšek. Při nejhorším zůstane jen při suché rýži, ale hladem nenechá nikdo své návštěvníky jít.