Malťané se umějí bavit. Asi nejlepší příležitostí, jak se o tom přesvědčit, je přichomýtnout se ve správný den k některé ze slavností místních patronů. Jako třeba v Żejtunu.
Malta je silně katolická země, a nedílnou součástí zdejšího života jsou proto všemožné svátky podle náboženského kalendáře. Kromě společných svátků, které se slaví v celé zemi, jako jsou Vánoce a Velikonoce, je pro každou obec nejvýznamnější událostí její Il-Festa, svátek jejího patrona či patronky. Dokonce tak významnou, že se přesouvá v kalendáři – skoro všechny svátky se kvůli pěknému počasí slaví na Maltě od května do září, i když v kalendáři najdeme příslušné jméno úplně jindy. A tak, projíždíte-li v létě Maltou, velmi často se vám naskytne zvláštní pohled. Nikde jinde žádné vlajky nejsou, ale náhle nad jednou obcí spatříte hrdý les praporů. Na dlouhých žerdích jsou snad všude – zdobí nejen kostelní věže či budovu radnice, ale vlají i nad plochými střechami většiny domů. Neklamná známka, že tady se slaví.
Tradice těchto vesnických nebo lépe farnostních svátků sahá až hluboko do 16. století. Stejně jako tehdy, i dnes je svátek patrona či patronky nejen příležitostí k duchovnímu rozjímání, ale také k tomu, aby se lidé z celé farnosti sešli pěkně pohromadě, popovídali si, sdělili si své radosti i starosti, společně jedli, pili a bavili se. Festa je největší společenskou událostí obce, a tak není divu, že přípravy na ni trvají dlouhé měsíce a účastní se jich spousta nadšených dobrovolníků. Znalci tvrdí, že nikdy se nepodaří proniknout do života Malťanů tak bezprostředně, jako právě při festě. A proto honem na tu slávu!
Díky termínu, v němž jsem na Maltě pobýval, „vyšel“ na mě svátek sv. Kateřiny v Żejtunu. Zajímavější o to víc, že právě żejtunská farnost jako jedna z posledních odolávala až do roku 1990 tendenci přesunout slavnost do období lepšího počasí, navzdory tomu, že konec listopadu (svátek připadá na 25. 11.) bývá na Maltě hodně deštivý. Dnes už i tady mají náhradní termín, hlavní den a vyvrcholení celé týdenní slávy je vždy třetí červnovou neděli.
Tohle skoro dvanáctitisícové město ve vnitrozemí východní části Malty má i zajímavou historii. Jeho jméno vychází ze semitského výrazu zejt, „oliva“, a stejně jako některá další podobná jména jinde na ostrově dokládá, že kdysi, především v římské době a počátkem středověku za arabského panství, byla Malta olivovou velmocí. Dnes to moc patrné není. Ještě za arabské nadvlády se totiž kvůli nedostatku jiného dřeva začali olivovníky postupně kácet. Rytíři v této činnosti pokračovali a vše dokonali Britové, kteří chtěli na Maltě místo oliv pěstovat bavlnu. Když se ukázalo, že kvalitnější i levnější lze získat z In…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Malta