V hlubokém kaňonovitém údolí Ohře, jímž si řeka razí cestu napříč mohutným žulovým masivem, najdeme mezi Loktem a Karlovými Vary malebnou skupinu štíhlých skal. Žuly, které byly po miliony let vystaveny rozmarům počasí a erozní činnosti řeky, se rozpadávají podle svého vlastního systému vzájemně téměř kolmých puklin a výsledkem těchto přírodních procesů je nevelké skalní město. Lidová představivost v něm objevila zkamenělý svatební průvod s Ženichem a Nevěstou, Páterem, Tchánem a dalšími účastníky veselky. Německy hovořící obyvatelé tohoto kraje nazvali nejvyšší ze skalních věží, vysokou kolem 50 metrů, Hans Heiling a opředli ji pohádkovou bájí o ďáblovi, který si myslel na hezkou nevěstu, a když ji nemohl dostat, svatební průvod proměnil v kámen. Česká varianta pověsti si jméno hlavního hrdiny počeštila na Jana Svatoše a zakletí svatebního průvodu přiřkla víle z Ohře, která si zase myslela na ženicha. Kromě lidové tvořivosti inspirovala skalní skupina i několik výtvarných umělců a také německého skladatele H. Machnera, který dokonce napsal na motivy báje operu Hans Heiling. Když se na tyto rozpukané, načervenalé skály podíváme zblízka, najdeme v nich až 10 cm velké krystaly draselného živce (ortoklasu) srostlé do dvojic. Srůst těchto krystalů je jedním z charakteristických znaků zdejších žul a odborníci je nazývají karlovarská dvojčata. Kromě nich můžeme v žulách objevit i tenké žilky křemene a jaspisu. Celou tuto žulovou skupinu zpola stíní řídký borový les a její malebnost doplňuje dřevěná lávka přes Ohři. Zvlášť poetické duše mohou najít na protějším břehu ještě jednu osamělou skalní věž nazvanou Samotář a pár dalších nepojmenovaných skalisek. Svatošské skály jsou nejen národní přírodní památkou, ale i nejkrásnější zastávkou na dvanáctikilometrové naučné stezce, která začíná u obce Doubí.
