Svatý grál

Zrodila se řada krásných legend a pátrání po svatém grálu okouzlilo umělce natolik, že mu věnovali mnoho času i krásných děl. Nikdo dosud ale ten pravý svatý grál nenašel. Lépe řečeno, existuje několik míst, kde by údajně mohl být ukryt, i řada míst, kde se nádoby či poháry považované za svatý grál uctívají, jako třeba ve španělské Valencii nebo italském Janově. Podle profesora Alfreda Barbagalla byl ale pravý grál nalezen v Římě a nyní by měl být uchováván ve Vatikánu. A toto je příběh římského svatého grálu, jak ho vypráví pan Barbagallo.
Císař Valerianus ve 3. stol. zostřil pronásledování křesťanů. V roce 258 tehdejší papež Sixtus II., vědom si toho, že jsou v Římě křesťané v nebezpečí, svěřil veškerý poklad, který tvořily především relikvie, diákonu Vavřincovi a požádal ho, aby jej rozdělil mezi věřící po celém císařství. O čtyři dny později byl sv. Vavřinec (italsky Lorenzo) zajat a umučen na rozžhaveném roštu. Na místě, kde byl pohřben, nechal ve 4. stol. císař Konstantin Veliký postavit kostel San Lorenzo fuori le mura.
Bohužel, kostel byl silně poničen při náletu za druhé světové války. Bazilika pak byla zrekonstruována, ale nezachránily se vzácné nástěnné malby.
ikviemi také svatý grál. Ten měl sv. Vavřinec svěřit španělskému vojákovi, který přestoupil na křesťanskou víru. Myšlenka, že by proto mohl tento voják odvézt grál někam jinam, například do Španělska nebo Francie, vznikla ve středověku. Jenomže podle profesora Barbagalla grál nikdy neopustil Řím…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2015

Shopping Cart