Stojím na pláži v zátoce Matavai. Hladina moře je téměř nehybná, jazýčky vlnek olizují černý písek u mých nohou, v dálce vybíhá do oceánu dlouhý úzký Venušin mys, vládne tu na sklonku odpoledne zvláštní bezčasí. Místo, kudy procházely dějiny, je pozoruhodně nenápadné, snadno by se dalo přehlédnout. Wallisův Dolphin, Bougainvillovy Boudeuse a Etoile, Cookova Endeavour, vystřídaly se tu během dvou let, jen chviličku se houpaly na vlnách zátoky a zase odjely. Po nich začaly přijíždět stále častěji další lodě, opět jen na skok a zase pryč, zanechavše tu – co vlastně? Hřebíky, kachny a krůty, kočky, ba i býka se třemi kravami (James Cook je při své třetí cestě daroval králi Pomarovi I.), sekery a rýče, pšenici a ječmen, kolo, ale také nemoci, střelné zbraně a misionáře. Západní civilizace vzala nově objevený ráj šturmem na bodáky. Během pár desetiletí přešlo Tahiti z mladší doby kamenné do světa 19. století a vlastně proti tomu nemohlo nic dělat…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2007

Další informace o Polynésii naleznet zde: www.sopka.cz

Jaroslav Hofmann