Když člověk přiložil ucho ke skále, zřetelně slyšel šramotit trpaslíky. Ti prý nejednoho nešťastníka svedli z cesty svými lampičkami, v lepším případě se mu pověsili na záda a nechali se kus cesty nést. Taková chundelatá stvoření, říkalo se. Hodně se mluvilo také o podzemních pokladech, které skřítkové přísně střeží, a o tom jak se na velikonoční neděli otevře Kočičí skála a člověk může přijít k velkému bohatství. Ale běda, jestli se nechá unést vším tím třpytem a včas z jeskyně neodejde. U jedné z kolmých stěn Soutěsky zase mívali schůzky obři a ještě dnes je v kameni vidět obrysy jejich těl, když se prý jednou zády ke skále poměřovali. Květiny, které na Pálavě rostly, byly nejen vzácné, ale také zázračné. O svatojánské noci chodili například lidé trhat zlaté kapradí a devatero květin, jež přinášejí štěstí. Podivuhodné příběhy vyprávějí i pálavské hrady. Vezměme takové Děvičky, jejichž rozeklaná silueta shlíží z výšky 428 metrů na Novomlýnské nádrže. Dnes z nich zbyly jen rozbité zdi, pár okenních výklenků a vyhloubených prostor, dříve tu však stával „zámek pěkně postavený, dostatečným množstvím pokojů opatřený.“ Tak tomu bylo alespoň do roku 1645, kdy se na zámku zabydlili Švédové. Po jejich odchodu hradu hrozilo zřícení a protože oprava by byla příliš nákladná, Děvičky začaly chátrat…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2004
Hledáte ubytování na jižní Moravě? Najdete je na: http://www.travelguide.cz