Podzemí bunkru v Troywoodu

Tajný bunkr v Troywoodu

Zatímco v 70. letech minulého století na předválečné tvrzi Hanička v Orlických horách tehdejší ministerstvo vnitra budovalo protiatomový kryt pro vedení státu, ve skotském Troywoodu vojáci přestavovali podzemní bunkr na regionální sídlo vlády, odkud by řídila zemi v případě jaderného útoku. Byla studená válka.

Na východním pobřeží Skotska, pár mil od přímořského městečka Anthruster, stojí na pastvině u lesa kamenný dům s červenou střechou. Na první pohled se nijak neliší od spousty dalších farmářských usedlostí, které na skotském venkově potkáte. Ostnatý drát, jenž ho obkličuje, ale naznačuje, že pravý účel této stavby je poněkud jiný. Z domku sejdete po pár schodech do tunelu, který se mírně svažuje dolů. Po 150 metrech narazíte na otevřené hermetické dveře, jimiž vstoupíte do dlouhé chodby. Prochází vrchním patrem bunkru, jenž vznikl krátce po druhé světové válce. Britská vláda tehdy podél východního pobřeží Spojeného království budovala linii varovných radarových stanic, jež měly ve vzdušném prostoru pátrat po případných nepřátelských letadlech. Tehdejší technologie, s dosahem radarů na vzdálenost okolo 75 km, vyžadovala postavení mohutných staveb. V nejrizikovějších oblastech, k nimž patřil i Troywood, ležící blízko doků královského námořnictva v Rosythu a letecké základny RAF v Leuchars, byly umístěny pod zemí. Dvoupodlažní bunkr v Troywoodu se řadil k největším. Stavbaři museli vybagrovat 40 m hlubokou jámu, do níž vestavěli betonovou schránku, jejíž stěny měly tloušťku tři metry a vždy po 15 cm byly zpevněny 2,5 cm silnými železnými tyčemi. Zvenčí ji stavbaři pokryli asfaltovou izolací, vnitřek rozdělili cihlovými příčkami na sály a místnosti. Vytěženou zeminu navršili na bunkr, aby ho zamaskovali a zesílili jeho ochranu před výbuchem bomby.

Vývoj radarové techniky šel dopředu, po několika letech stačilo ke sledování méně stanic, a tak byly některé zrušeny. Tento osud potkal i Troywood. Nákladná stavba ale nemohla zůstat nevyužitá, a proto dostala v roce 1958 nové poslání. Stala se regionální základnou Sboru civilní obrany. To trvalo až do roku 1968, kd