V horách státu Chihuahua žije v relativní izolaci od okolního světa jedno z nejpodivuhodnějších indiánských etnik v Mexiku – Tarahumarové.
Je časné ráno na konci února. Před několika minutami vyšlo slunce a ostré paprsky vytyčují hranici mezi osvětlenou a tmavou částí ulice. Sem tam projede auto nebo motorka, po chodníku občas projde několik notně nabalených chodců. Je dobrých sedm stupňů pod nulou a suchý mrazivý vzduch zalézá až pod kůži. Městečko Creel asi 175 km jihozápadně od Chihuahuy, hlavního města stejnojmenného státu, se nachází na 27. stupni severní šířky, asi jako egyptská Hurghada. Na rozdíl od ní však leží v nadmořské výšce 2350 m a zimy tady dokážou být kruté, i když sněhu bývá málo. Teploty klesají v noci pod nulu až do června a znovu od září, v zimních měsících někdy až pod -20 ºC. Takhle si asi Mexiko představuje málokdo. V Creelu žije na 7000 obyvatel a často se označuje jako hlavní město Tarahumarů. Je to trochu nadnesené tvrzení, složení obyvatelstva je skoro typicky mexické, většina mesticů, něco málo bělochů a necelých 20 % původního obyvatelstva, ale všude kolem se rozkládá Sierra Tarahumara, území jednoho z nejzajímavějších mexických etnik.
Městečko Creel vzniklo roku 1907 a zdá se, že se od těch dob skoro vůbec nezměnilo. U jeho založení stál Enrique Creel, syn amerického konzula. Bohatý mexický obchodník byl během svého života mj. guvernérem státu Chihuahua a ministrem zahraničních věcí. Proto se jméno města nevyslovuje španělsky (kre-el), ale anglicky (kríl). Enrique Creel financoval stavbu železnice z Chihuahuy, poníž se odváželo vytěžené dřevo. Později byla železnice zvaná Chepe, pozoruhodné inženýrské dílo s mnoha tunely a mosty, protažena až na pacifické pobřeží do přístavu Topolobampo. Je to jediná trať v Mexiku, která dnes slouží i dopravě osob. Každý den velmi brzy ráno vyrážejí z Topolobampa a Chihuahuy proti sobě dvě osobní vlakové soupravy, které zpřístupňují odlehlá místa v Sierra Tarahumara. Cesta z Topolobampa do Chihuahuy trvá celý dlouhý den, ale cestovatelé ji obvykle na dvě až tři noci přerušují, aby se seznámili s hlubokým kaňonem Barranca del Cobre a s územím Tarahumarů.
Tarahumarové se sami nazývají Rarámuri a obývají rozlehlé, řídce osídlené horstvo Sierra Madre Occidental. Od vrcholových partií až po dna kaňonů, které zde patří k nejhlubším na světě, žije na 60 000 Rarámuri. Jejich území je nepřístupné a izolované, a tak si uchovali původní genofond a kulturu ve větší míře než kterákoliv jiná skupina původních obyvatel Mexika. Jejich jazyk náleží do juto-aztécké skupiny a má řadu dialektů, což svědčí o tom, že zde žijí už tisíce let. Jsou to mírumilovní lidé oplývající neuvěřitelnou vytrvalostí, které přírodní podmínky nutí k neustálé migraci. V posledních 20 letech se běžci Rarámuri prosazují v ultramaratonských závodech, vydrží bez oddychu běžet dva dny, překonávajíce 200 i více kilometrů, obuti pouze do san…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Mexiko