Ve dne úchvatná scenerie antických zřícenin nad panoramatem města při mořském zálivu se zamyšleně dýmající Etnou v pozadí, v noci představení Aischylových či Eurípidových dramat pod hvězdnou oblohou… jako před dvěma tisíci let. I to je Sicílie.
Bez velké nadsázky platí, že kamkoliv Řekové ve starověku přišli, všude stavěli divadla – a nejinak tomu bylo i v jejich Tauroméniu, dnešní Taormině. První lodě s řeckými osadníky tam přistály už někdy ve druhé polovině 8. stol. př. n. l., a i když lze sotva předpokládat tak raný vznik stavby, která později město proslavila, zdá se, že předchůdce zdejšího divadla vznikl nejpozději ve 3. stol. př. n. l. A to zcela v duchu řecké tradice divadla pod otevřeným nebem, s přibližně půlkruhovým svažitým hledištěm zahloubeným prostě do svahu, který nabízela matka příroda. V případě mnohých řeckých divadel šlo o výkony obdivuhodné i po technické stránce, což platí i pro Taorminu – při prvních úpravách terénu pro budoucí hlediště bylo nutno odsekat a odvézt na 100 000 m3 vápencové skály!
Údaj o 3. stol. př. n. l. je však jen výsledkem vědeckých hypotéz. Stejně tak máme jen obecnou představu o původním vzhledu objektu, který se sice označuje Teatro Greco, ale ve své nynější podobě je až stavbou římskou z 2. stol. př. n. l. Jenomže, jak známo, pokud se řeckých divadel později ujali Římané, jejich úpravy na původním vzhledu příliš nezměnily. Ostatně oni sicilští „Římané“ nadále hovořili řecky a neměli důvod opouštět zvyklosti svých předků.
Novostavba tedy zřejmě bez velkých změn převzala půdorysné schéma objektu s trychtýřovitě se svažujícím hledištěm (theátron, lat. cavea) orientovaným k jihovýchodu a opatřeným kamennými stupňovitými sedadly; ta se zachovala jen v malé míře, ale dobře se dochoval půdorys hlediště i se stopami schodišť rozdělujících je paprsčitě do devíti sekcí a především zeď, která celé hlediště zvnějšku…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Sicílie