Obec Těchobuz, ležící při západní hranici kraje Vysočina, patří k neprávem opomíjeným místům Českomoravské vrchoviny. Přitom rozhodně stojí za návštěvu. Na zdejším zámku kdysi pobýval učenec Bernard Bolzano (1781– 1848) a prožil zde zřejmě nejšťastnější léta svého života. V Těchobuzi i blízkém okolí se dodnes nachází řada památek, souvisejících s jeho dávným pobytem.

Za zakladatele obce je pokládán Těchobud, legendární předek pánů z Těchobuzi; prvním písemně zmiňovaným byl v roce 1352 Kuneš. Z let 1454–1456 pocházejí první zprávy o těchobuzské tvrzi, jež byla v průběhu 18. století přestavěna na zámek. Pamětní deska na zdi této budovy, v současnosti využívané jako Ústav sociální péče pro mentálně postižené, hlásá: „Zde žil a pracoval v letech 1823–1841 Bernard Bolzano, významný matematik, filozof a sociální myslitel.“ Ze strohých vět se však nedozvíme nic o osudovém sblížení Anny Hoffmannové, manželky majitele zdejšího panství a sklárny, s velkým učencem, pronásledovaným nepřízní mocných i chorobami. Jejich lidský příběh byl výjimečný a zůstává stále obestřen tajemstvím… Bolzanovy mravní zásady naprosto vylučovaly porušení jeho celibátu či Annina manželského slibu; také Hoffmannovy zápisky dosvědčují, že Anna zůstala věrnou ženou a pečlivou matkou. Uvádějí však také, že „vášnivě uctívala, vážila si a cenila profesora Bolzana, a to od počátku svého seznámení s ním až do svého posledního dechu…“ Manžel přesto nepochyboval o mravní bezúhonnosti tohoto vztahu – podivuhodnému „splynutí duší“, jež bylo spontánní, nepostižitelné a svým způsobem věčné, ovšem zabránit nemohl. Hoffmann vzpomíná i na Bolzanovu dojemnou prosbu v době, kdy Anna už byla mrtvá, aby mu v dopise poslal pomněnky z těchobuzského parku, kam chodívala nejraději… Mezi oběma muži platila i zvláštní úmluva, že kdo zemře dřív, má právo být pohřben po Annině boku. Prvn…