Jen málokteré naše menší město je tak notoricky známé jako šestitisícová Telč, ležící v jižní části Českomoravské vrchoviny. Proslavilo ji především unikátní hlavní náměstí, které zná u nás skoro každý, byť třeba jen z filmů či fotografií. Stojí ovšem za povšimnutí, že jeho název – náměstí Zachariáše z Hradce – naprosté většině veřejnosti nic neříká. Kdyby Zachariáš mohl, dost možná by přemýšlel o nevděku, neboť právě on má hlavní zásluhu na tom, že centrum Telče nabylo takových kvalit a přitažlivosti, až se nakonec stalo součástí světového kulturního dědictví.
Počátky existence Telče sahají ke sklonku 12. stol., kdy na křížení obchodních stezek vznikl opevněný dvorec s románským kostelíkem. Kolem dvorce se pak rozrůstala osada, ze které se během staletí vyvinula dnešní čtvrť Staré město, známá také jako Stará Telč. Nedaleko odtud, na protáhlé vyvýšenině obklopené rybníky, začalo kolem poloviny 14. stol. vznikat nové osídlení, dnešní Vnitřní město neboli Nová Telč. Dělo se tak na popud nových majitelů, pánů z Hradce, kteří získali Telč z královského majetku výměnou za své jiné državy v pohraničí a kterým stará osada nevyhovovala. Nově založenému městu vévodil farní kostel sv. Jakuba spolu s gotickým hradem, k jehož zdem přiléhalo rozlehlé trojúhelníkovité tržiště lemované po obvodu frontou dřevěných domů – to bylo předchůdcem dnešního hlavního náměstí. Telč obehnaná kamennými hradbami připomínala vodní pevnost, ze své velice výhodné strategické polohy však neměla moc příležitostí těžit. V roce 1423 neodolala nájezdu husitů, jinak ji ale cizí nájezdníci významněji neohrožovali. Mnohem větší škody tu napáchaly požáry. Ten, který v roce 1530 zničil značnou část městského centra včetně radnice, však byl zároveň prvotním impulsem k velké telčské proměně.
Rok po požáru předčasně zemřel Adam I. z Hradce a potom část rodinného majetku včetně Telče připadla Zachariášovi, jednomu z jeho dvou synů. V roce 1550, ihned po dosažení plnoletosti, si Zachariáš vybral Telč za své sídlo. Když se následujícího roku vrátil z cesty do italského Janova, kde jej okouzlila renesanční architektura, rozhodl se pro velkorysou přestavbu hradu na renesanční zámek a současně nechal nový sloh výrazně promlouvat při dokončování obnovy hlavního náměstí. Pod jeho vedením přitom zažívalo nebývalý rozkvět celé panství, protože uměnímilovný Zachariáš se již v mladém věku ukázal být také velice schopným hospodářem. Navíc po sňatku s Kateřinou z Valdštejna získal pro své projekty další prostředky z jejího věna – z výtěžků prosperujících dolů na stříbro…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Česko – památky UNESCO