Tibetští mniši a nomádi

Buddhističtí mniši charakterizují Tibet z náboženského hlediska. Tibeťané jsou velmi věřící lidé a v Tibetu existuje pro našince překvapivě velké množství klášterů. Mniši jsou důležitou součástí tibetské společnosti. Laici se na ně obracejí při všech významných životních událostech, jako je narození dítěte, svatba, nemoc a úmrtí. V tibetském buddhismu neboli lamaismu existuje tradičně velké množství škol a podškol s hustou sítí velkých i malých klášterů. Podle tradice posílá každá rodina do kláštera alespoň jednoho syna, někdy dva i více. Dochází k tomu zpravidla již v útlém věku dítěte, často ještě v předškolním. Malí kluci si nejprve zvykají na život bez rodiny a na klášterní život a postupně se začínají zapojovat do chodu kláštera. Mníšci chodí nejdříve, stejně jako jejich laičtí vrstevníci, do školy, kde se učí číst a psát. Teprve po několika letech se začínají věnovat vlastnímu náboženskému studiu. Někteří z nich studují dlouhá léta a získávají nejvyšší titul v buddhistické nauce, jiní po určité době se studiem končí, věnují se intenzivněji péči o klášter a starají se o jeho chod.
V čele kláštera stojí tradičně hlavní lama, opat, a případně další zasloužilí lamové. Kromě lamů jsou pro tibetské kláštery charakteristickým rysem převtělenci, tzv. tulkuové, kteří se do kláštera dostávají jako rozpoznané inkarnace zesnulých lamů. Rozpoznaní převtělenci vstupují do kláštera běžně už ve třech nebo čtyřech letech.
Mniši vstávají brzy a mají společný ranní obřad. Dopoledne se někteří věnují studiu, jiní se starají o náboženské záležitosti kláštera, jako je péče o svatyně a sochy božstev či předčítání modliteb. Jiní dále zajišťují praktický chod kláštera – uklízejí, pracují v klášterní kuchyni apod. Větší kláštery mají svou restauraci, kam se chodí naobědvat poutníci poté, co obejdou celý klášter. Restaurace je pro klášter důležitým zdrojem příjmů…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 10/2015

Shopping Cart