Pokud se Bolognané chlubí „třemi slavnými T“, pak mají na mysli své středověké věže (torri), proslulé těstoviny tortellini a pak dívčí vnady, jejichž poněkud lidový název raději nebudeme citovat.
A nejsou to jen zmíněné tři položky. Bologna, která má téměř 400 000 obyvatel a je dnes jedním z největších průmyslových, obchodních a kulturních center a dopravních uzlů Itálie, se honosí bohatou historií, která po více jak dvě tisíciletí utvářela podobu města a zanechala v něm řadu pozoruhodných památek.
V úrodné krajině pod severními výběžky Apenin, osídlené už na počátku doby železné, založili někdy v 6. stol. př. n. l. Etruskové osadu se svatyní na malém pahorku, které dali jméno Felsna. Římané ji nazývali Felsina a pak Bononia, podle keltského kmene Bójů, kteří se zde usídlili přibližně ve 4. stol. př. n. l. (zhruba ve stejné době nebo nedlouho poté, co se jiná jejich skupina usadila ve středních a severozápadních Čechách). Římané v roce 189 př. n. l. Bononii anektovali a osídlili svými přesídlenci (údajně v počtu 3000 rodin), zatímco Bójové odtud byli vypuzeni a uchýlili se daleko na sever, do Podunají. Díky své poloze na nově vybudované silnici Via Aemilia, křížící se zde s pokračováním Via Flaminia, k nimž později přibyla i síť kanálů splavných pro malé lodi, měla Bononia obrovský strategický význam pro celou oblast jižně od Pádu.
Jako řádné římské město měla jasný urbanistický charakter (zejména díky obnově po požáru v 1. stol.), tedy pravidelné bloky domů v síti pravoúhle se protínajících ulic. Jim vévodily dvě hlavní třídy – cardo a decumanus. Při jejich křížení se nacházelo fórum s hlavními chrámy a vládními budovami. Archeologické vykopávky odhalily i další typicky římské objekty jako tržnici, arénu, divadlo, několikery lázně a další, to vše chráněno mocnými hradbami. V době císařství byla Bononia považována za jedno z nejživějších měst Itálie.
V 5. stol. byla i Bononia sídlem křesťanské komunity, s níž bylo spojeno založení chrámového komplexu Santo Stefano, budovaného po vzoru jeruzalémského chrámu Božího hrobu. Křesťané se zde drželi i v následujících staletích, pod patronací byzantské vlády v nedaleké Ravenně a jejím okolí.
V roce 728 se města zmocnili Langobardi, kteří je učinili jednou ze svých strategických základen a ještě je rozšířili, a podobně Frankové po roce 774; sám Karel Veliký Bolognu navštívil v roce 786. Maďarských nájezdů byla Bologna ušetřena a od 11. stol. už můžeme sledovat sebevědomou, nezávislou a ekonomicky zdatnou obec s městskými právy a nemalými ambicemi: V roce 1088 zde byla založena univerzita, první v Evropě.
Celkem dobře si Bologna vedla i v „mezinárodní“ politice, tedy za válek o investituru, kdy lavírovala mezi papežským a císařsk…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Emilia-Romagna