Třešť
Šestitisícová Třešť leží zhruba v polovině cesty mezi Jihlavou a Telčí. Se svou dvě stě let dlouhou tradicí výroby betlémů a bohatou historií židovské komunity, jež město spojuje třeba i se spisovatelem Franzem Kafkou, představuje zajímavou zastávku při putování jihem Českomoravské vrchoviny.
První písemná zmínka o městě, založeného v souvislosti s dolováním stříbra v okolí, pochází z roku 1349. Přestavbou zdejší panské tvrze v 16. stol. vznikl zámek, který obklopuje rozsáhlý anglický park. Zámek dnes patří Akademii věd ČR, slouží jako hotel a konferenční centrum. Právě v 16. a na počátku 17. stol. za Vencelíků z Vrchovišť zaznamenala Třešť velký rozkvět. Rozvíjela se řemesla, zejména soukenictví, byl založen pivovar, konaly se zde trhy. Erb Vencelíků z Vrchovišť s bílým jednorožcem na modrém pozadí převzalo později město jako svůj znak. Na město povýšil Třešť císař František Josef I. roku 1901.
Historie města je neodmyslitelně spjata s židovským obyvatelstvem. První Židé přišli do Třeště z Jihlavy, odkud byli vyhnáni v roce 1426. V Třešti žili, stejně jako jinde, v ghettu, odděleném od zbytku města zdí s několika brankami. O jisté toleranci křesťanských obyvatel Třeště však svědčí umístění synagogy nikoli uvnitř ghetta, ale hned v sousedství římskokatolického kostela sv. Kateřiny Sienské. Součástí ghetta byla i židovská škola či rituální lázně (mikve), kromě obchodu rozvíjela zdejší židovská obec i kulturní život, bohatá byla rovněž nadační činnost a v židovských kruzích se tehdy hovořilo o Třešti jako o „Malém Berlínu“. Židovští podnikatelé stáli i za významným hospodářským rozvojem města v 2. pol. 19. a na počátku 20. stol., kdy zde jejich zásluhou vznikla textilní továrna, továrna na vyřezávaný nábytek a hodinové skříňky i věhlasná sirkárna. Historie Židů v Třešti končí nacistickou okupací. Připomínkou tragických událostí té doby je památník umístěný za radnicí, dílo sochaře Jaroslava Krechlera, zdejšího rodáka.
Židovskou minulost města připomínají dvě hlavní památky. Především je to bývalá empírová synagoga na náměstí, poprvé zmiňovaná v roce 1693. Po několika požárech byla do současné podoby přestavěna v roce 1824. Do náměstí se obrací přízemní arkádou s pěti oblouky – jde o jedinou synagogu u nás s tímto architektonickým prvkem. Vnitřní zařízení synagogy zničili nacisté, dochovala se pouze lóže v prvním patře, kde se scházely k motlitbám židovské ženy. Od roku 1955 patří synagoga Československé církvi husitské, většina prostor slouží různým kulturním a výstavním účelům. Druhou, velmi působivou židovskou památkou je hřbitov na jižním okraji města směrem na Hodice, jehož počátky sahají až do 2. pol. 17. stol. Celkem se zde dochovalo 1 306 náhrobních kamenů, většinou krásně barokně zdobených a s čitelnými nápisy v hebrejštině. Zajímavá je také 150 let stará márnice, uvnitř s dochovanými hebrejskými liturgickými nápisy na zdech.
Třešť je spjata rovněž se spisovatelem Franzem Kafkou. V letech 1900–1907 tu pravidelně trávil prázdniny u svého strýce Siegfrieda Löwyho, matčina bratra, který ve městě vykonával téměř čtvrt století lékařskou praxi. V prvním patře synagogy je pamětní síň a malé muzeum, jehož dokumenty a fotografie připomínají historii židovské komunity v Třešti, život Siegfrieda Löwyho a pobyty Franze Kafky v jeho domě. Kopie dopisů, které psal Franz Kafka z Třeště svému příteli Maxi Brodovi i Mileně Jesenské, dokládají, že prázdninové pobyty u strýce patřily k jedněm z mála šťastných období jeho života. Pamětní síň byla slavnostně otevřena 12. 11. 2001. Zároveň s tím byla na domě, v němž působil Siegfried Löwy, odhalena busta Franze Kafky a pamětní deska, kterou zhotovil další významný rodák, akademický sochař František Häckel.
Kromě židovské tradice, která tu zanechala hluboké stopy, má Třešť ještě jednu, dodnes živou tradici, dlouhou už více než 240 let – betlémářství. První betlémy se zhotovovaly z papíru a vyráběli je především zdejší soukeníci. Brzy však převážil vliv betlémů dřevěných. Jejich tvořením se zabývali především truhláři, kteří přes den pracovali v nábytkářské továrně židovského podnikatele Knapa a po večerech se věnovali svému koníčku…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Vysočina