U rybářů na Grand Manan

Účelem naší návštěvy je získat informace, zdali a kde se dá kempovat na ostrově Grand Menan. Hosteska se usmívá: „Netrpíte-li závratí, poradím vám kempink, na jaký hned tak nezapomenete.“ Na listu papíru nám kreslí cestu z přístavu do kempu, nazývaného Hole-in-the-Wall, Díra ve stěně. Trajekt vyplouvá za pár minut a po 35 km plavby opět opouštíme loď. Slečna v informačním středisku se skutečně nemýlila. Slunce září, obloha i moře jsou modré; na skalním ostrohu svítí bílá věž majáku. Jsme v severovýchodní části Grand Mananu, největšího ze souostroví dvaceti ostrovů a ostrůvků.
Ostrov Grand Manan je kanadským teritoriem v západní části zálivu Fundy, ačkoliv leží téměř na dosah od pobřeží amerického státu Maine. Průliv široký pouhých 12,5 km dělí západní pobřeží ostrova od mysu West Guoddy Head, který je nejzápadnějším výběžkem území Spojených států. Obyvatelé ostrova byli po dlouhá desetiletí zvyklí přeplouvat úzký průliv a beze všech formalit pokračovat dál přes americké území směrem na sever ke kanadské hranici. Tato nepsaná dohoda vzala za své v troskách věží World Trade Centra v září 2001. Americké úřady poté zpřísnili hraniční kontroly a rybářům z Grand Mananu nezbývá, než s velkou nelibostí platit za trajekt spojující je přímo s kanadským územím.
Těžko přístupné skalní stěny na západní straně ostrova byly vždy překážkou pravidelného osídlení. Za to na východním, členitějším a přístupnějším pobřeží s četnými zátokami vznikaly původní rybářské osady. Prvními návštěvníky na Grand Mananu byli pravděpodobně indiáni kmene Passamaguoddy, kteří odnepaměti připlouvali na ostrov v letních měsících lovit tuleně a vybírat ptačí vejce z hnízd na skalách. Na prvních mapách této oblasti z 1. poloviny 17. století je ostrov označen jako Menan. Název byl zřejmě převzat ze všeobecného označení zálivu Fundy – Bay of Menan, jenž razil kupec a mořeplavec Stephen Bellinger. Téměř po celá dvě následující století se v zálivu střídala anglická moc s obdobími francouzské nadvlády. První vážný pokus o trvalé osídlení ostrova podnikla rodina Joela Bonnyho roku 1779 a malý Alexander Bonny se stal vůbec prvním zde narozeným bělošským dítětem. Nicméně zprvu odhodlaní osídlenci nevydrželi drsnost klimatu a po roce odjeli. Zůstal po nich jen název místní osady – Bonny Brook. Počátek regulérního osídlení Grand Mananu začal rokem 1784, kdy se na ostrově vylodila malá skupina anglických loyalistů. Jejich vůdce Moses Gerrisch byl mužem na svém místě, vybaveným nejen praktickými zkušenostmi, ale i vzděláním – absolvoval harvardskou univerzitu. Nejspíše díky jeho moudrosti a rozvážnosti skupinka osadníků nejen přežila počáteční těžkosti života na ostrově, ale postupně se začala i rozrůstat. Během dvaceti let se osídlenci stali zcela nezávislými, a dokonce disponovali flotilou čtyř lodí o celkové nosnosti 370 tun. Léta plynula, přicházeli noví osadníci, kteří se usazovali na východním pobřeží. Roku 1803 žilo na ostrově již 121 lidí a o 20 let později dokonce 598. Postupně začaly vznikat i zpracovatelské manufaktury a v polovině 19. století ostrov uživil již 1187 lidí. Třicet let poté počet obyvatel překročil 2500 a tento stav se udržoval až donedávna. Hlavní obživou zůstávalo stále rybářství, hlavně lov slanečků…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 7/2003

Další informace o USA naleznet zde: http://www.sopka.cz

Shopping Cart