Uluru – div světa

Už z dálky vypadá impozantně, a jak se k němu blížíte, zaujímá stále větší část obzoru. Teprve když člověk stojí pod samotnou skálou, vidí jen hodně strmou pískovcovou stěnu s mnoha detaily povrchových nerovností. Je hluboce zbrázděna erozními žlaby a žlábky, okrouhlými mísami i rozlehlými jeskyněmi a převisy na úpatí. Když přijdou vzácné deště, všechna vyhloubená místa na povrchu skály se naplní vodou. V době naší návštěvy však právě panovalo dlouhé období sucha a i ta nejhlubší tůňka byla vyschlá.
Kromě turistů je kolem skály i dost domorodců, kterým bylo v roce 1985 celé toto území vráceno. Tímto aktem bylo vráceno i hoře, známé dosud jako Ayers Rock, její původní domorodé jméno Uluru.. Domorodci sice věří, že horu střeží hadi, kterých je v okolí poměrně dost, ale pro jistotu jim v hlídání skály před turisty pomáhají. Nabízejí také své zboží a průvodcovské služby. Šplhání na vrchol však nevidí rádi. Přesto jsme byli odhodláni výstup podniknout, protože jsme jej považovali za vyvrcholení naší cesty. Půjdeme vzhůru po posvátné stezce domorodců až na vrchol, kde se dávno před příchodem bělochů konávala slavnostní shromáždění. Okolí Uluru obývají lidé už asi 22 tisíc let a je téměř jisté, že půjdeme po nejstarší horolezecké trase světa. Nejprve jsme však celou horu pomalu objeli po cestě osm kilometrů dlouhé a teď zkoumáme žlutou ceduli, která varuje, že když teplota stoupne nad 35 °C, je výstup zakázaný. Horko bylo, ale usoudili jsme, že pod stanoveným stupněm Celsia. Ostatně, zdá se nám, že těch 1600 metrů po červené střeše musíme bez problémů zvládnout…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 5/2002

Další informace o Austrálii naleznete zde: http://www.sopka.cz

Shopping Cart