Původní obyvatelé, Aboriginci neboli Austrálci, žijí dnes hlavně v neúrodném suchém středu australského kontinentu. Vládne mu jejich posvátný pískovcový útvar Uluru, odnepaměti chráněný tisíci kilometrů okolní pustiny před neuctivými a nechtěnými zraky vetřelců. V roce 1985 ho australská vláda vrátila původním majitelům, domorodému kmeni Ananguů, kteří ho vzápětí na 99 let vládě pronajali. Dokumentární film z této akce lze zhlédnout v Kulturním centru národního parku Uluru-Kata Tjuta, kde rovněž pracují někteří asi ze 130 dosud žijících příslušníků kmene. Muži působí jako průvodci, ženy např. malují prastarou technikou obrazy.
První běloch spatřil Uluru neboli Ayers Rock až roku 1872, dnes ho navštíví na 400 000 turistů ročně. Ayersovou skálou ho v 19. stol. nazval cestovatel William Gosse na počest tehdejšího premiéra státu Jižní Austrálie, sira Henryho Ayerse. Aboriginci ho uctívají již 40 000 let. Na návštěvu tohoto jedinečného místa s unikátním geologickým útvarem, který je největším monolitem na Zemi, jsme museli čekat pár dní. Tajfun u Filipín totiž poslal do australského vnitrozemí lijáky, jaké zde nepamatovali padesát let. Poušť se zazelenala a rozkvetla, ale Uluru pokryly vodopády a zahalily mraky. Správa národního parku ho na několik dní zavřela a připojila se k hledání tří turistů, jež v poušti spláchly nečekaně vzniklé prudké řeky.
Uplynulo pár dní a Skála nás uvítala horkem a modrou oblohou. Ovšem lézt na jedinečný monolit, který je posvátným místem pro půl milionu domorodců, opravdu není uctivé, i když je to na jednom místě povoleno. Domorodci však žádají, aby návštěvníci ctili jejich nejposvátnější místo a výstup nepodnikali. Od letošního 26. října začne platit úplný zákaz výstupu na vrchol. Uluru je místo toho možné obejít dokola, což poskytne mnohem více příležitostí k zamyšlení a popř. meditaci, které k takovému místu patří spíše než sportovní výkon, jímž výstup na vrchol rozhodně je (monolit převyšuje okolní krajinu o 348 m). Pokud objíždíte Uluru po silnici, najedete skoro 20 km. Pěší cesta je kratší, místy vede i těsně podél Skály, jejíž úpatí měří po obvodu 9,4 km. Přesto může pěší vycházka zabrat více času, než by odpovídalo ušlým kilometrům. Na mnoha místech jsou totiž u stezky informační tabule, které seznamují s fakty, ale také vyprávějí poetické, zajímavé a pro nezasvěcené trochu komplikované náboženské báje, jež se k posvátné hoře pojí. Na několika místech je právě z náboženských důvodů zakázáno fotografovat.
Čím blíž člověk Skále je, tím víc na něj působí její jantarové, rezavé až karmínové stěny čnící nad okolní rovinu. Putování kolem Uluru v nás vyvolalo stej…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Austrálie