Když se po násilné Valdštejnově smrti začalo jeho vyvolené město Jičín propadat do bezvýznamnosti, převzal zdejší zámek štafetu předního rodového sídla Valdštejnů, a ti zde setrvali až do roku 1946, tedy více než 300 let. Celý zámecký komplex budov, jeho vnitřní vybavení, zahrada i přilehlé sakrální stavby jsou zkratkovitou ukázkou vývoje uměleckých stylů, dobových módních trendů i osobních zálib střídajících se Valdštejnských majitelů. Některé interiéry a sochy jsou navíc určitými památníky významných historických událostí, jimiž zámek vstoupil do dobové politiky – ať už to byla poprava účastníka českého stavovského povstání Václava Budovce z Budova, zavraždění Albrechta z Valdštejna či diplomatická schůzka korunovaných hlav Evropy. Návštěvník, který tímto areálem projde, téměř bytostně cítí, že se nachází v místech, kudy předtím šly drobnými krůčky dějiny českých zemí i Evropy.
Zato při procházce dnešními živými ulicemi Mnichova Hradiště si těžko kdo může představit jeho skromné začátky. Původně to bývala jen malá dřevěná trhová vesnička Rybitví na břehu Jizery. Stála však na křižovatce cest a později sloužila jako hospodářské zázemí cisterciáckého kláštera, který byl zničen za husitských válek Většina dřevěných domů padla za oběť požáru. Poslední vzpomínkou na starobylé Hradiště (přízvisko Mnichovo získalo město až v 19. století) je hrázděné stavení při výjezdu z náměstí. Jeden z nejstarších zdejších domů se nakonec stal ,cizincem´ ve vlastní obci.
Nesporně významnou událostí Hradiště byl příchod nového majitele Václava Budovce z Budova, českobratrského šlechtice, politika a spisovatele, který si nechal na místě tvrze postavit pohodlný renesanční zámek. S pobytem pánů v novém sídle se začal rychle rozvíjet i život v podzámčí. Nad popravou zámeckého pána na Staroměstském náměstí tenkrát hrůzou ustrnulo celé městečko a všichni tušili, že tato strašná událost je jen předzvěstí událostí ještě horších. Třicetiletá válka už vlastně začala.
Po bělohorské bitvě získal celé hradišťské panství – kdo jiný než Albrecht z Valdštějna, ale už roku 1627 je postoupil svému příbuznému a patrně i osobnímu příteli Maxmiliánovi z Valdštejna. Třebaže byl sedm let poté Albrecht z Valdštejna zprovozen ze světa na popud císaře stejně jako předtím Budovec, rozsáhlý majetek rodu Valdštejnů zůstal částečně zachován, dokonce mnozí jeho příslušníci habsburským císařům dál sloužili. Jako například Arnošt Josef z Valdštejna, nejvyšší císařský hofmistr, jenž získal hradišťské panství v roce 1675. Ten také nechal na přelomu 17. a 18. století přestavět Budovcův renesanční zámek do nynější barokní podoby, práce prováděli stavitelé M. A. Canevallo a M. Raimondi. Součástí nového komplexu se stal i kapucínský klášter s kostelem Tří králů, který se Valdštejn rozhodl založit na severním konci zahrady. Na rozdíl od zdobného baroka, uplatněného na fasádě zámku, budova kapucínského kláštera a kostela dostala strohou, téměř asketickou podobu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2003
Hledáte ubytování v Českém ráji? Najdete je na: http://www.travelguide.cz