Valais, rozložené mezi dvěma horskými řetězci, je nejsušší, nejslunnější a také nejfrancouzštější ze všech švýcarských kantonů. Velké výškové rozdíly tu vytvářejí zajímavý kontrast mezi teplem a zimou – zatímco na jaře ještě leží na horských vrcholcích sněžné čepice, v údolích pod nimi už kvetou meruňky. Pro místní klima je charakteristický fén, horský suchý vítr, který spolu se sluncem hraje na podzim klíčovou roli při zrání hroznů a dalšího ovoce. Vinice na úbočí strmých kopců dávají skvělá vína a alpské pastviny se svou šťavnatou trávou a vonnými bylinami dotvářejí nenapodobitelnou chuť zdejších sýrů.
Svérázné klima udává životní rytmus těm, jež i dnes živí půda, kteří pěstují svůj chřest, meruňky, jablka a hrušky dole v údolích anebo šplhají do strmých kopců k vinicím, o něco výše na obilná pole a ještě výše pak se svými stády za dobrou pastvou. Každoročně se tu odehrávají, stejně jako v jiných kantonech, sezonní přesuny krav, ovcí a koz za pastvou. Na jaře během inalpe honáci vyvádějí své svěřence na tzv. mayens, rozsáhlé horské louky obklopené lesy ve výšce kolem 1000 m n. m. Léto pak zvířata tráví ještě výš na vysokohorských pastvinách zvaných alpage a na podzim se přes mayens zase vracejí zpět do údolí. Právě tento návrat z hor dnes v Sembrancheru oslavují. 
Náměstím se ozývá hlas komentátora, občas zahraje místní kapela a jako předehra toho, co přijde, slouží přehlídka krásných a skvěle udržovaných traktorů-veteránů. Po příchodu obligátních „muzikantů“ s obrovskými kravskými zvonci, jejichž hlas brzy zaplní snad celé údolí, už na sebe hlavní pořad dne nenechá dlouho čekat. Na scénu vstupují noblesní krávy z Valais. První z nich vede trochu netradičně afrošvýcarský honák s velkým obrázkem Boba Marleyho na tričku, po něm následují daleko tradičnější místní typy. Co však opravdu překvapí, je vzhled samotných krav. Jsou to statná, hnědočerná a divoce vyhlížející zvířata. Pro jejich majitele je čest více než zisk. Asi 80 % z 8000 kusů skotu, které se ve Valais chovají, totiž tvoří plemeno Hérens. Jsou to krávy „bojové“, pro něž je něco tak přízemního jako dojení mléka až druhořadé (jejich produkce je výrazně nižší ve srovnání s „běžnými“ plemeny). To, že místní lidé zůstávají těmto zvířatům věrni, ačkoliv nemají vysokou užitkovost, ukazuje na urputnou snahu zachovat tradiční způsob života a s ním i autentické produkty. Zároveň se ve Valais nepotýkají s problémem častým v jiných kantonech, jímž je přebytek mléka.
Desalpe neznamená jen prostý návrat dobytka, ale především příchod nových a staronových „královen“. Každé stádo má svou vlastní královnu, vůdkyni, která si vedoucí pozici mezi ostatními vybojovala už na jaře během prvního týdne v horách. Všechny tyto vítězky teď mohou vychutnávat okamžiky slávy, když jejich nazdobená krása přitahuje obdivné pohledy přihlížejících. Dobojováno však letos ještě zdaleka nemají – vlastní sportovní sezona teprve začne. Ze soubojů mezi jednotlivými královnami vzejde na závěr královna s velkým „K“. Finálovému klání dodává téměř gladiátorský nádech místo konání – římský amfiteátr v Martigny. Bojová technika i pravidla jsou velice prosté. Rivalky vyrazí proti sobě a přetlačují se hlavami. Slabší z nich nakonec začne ustupovat. 
Pro majitele vítězné bojovnice je takový úspěch nesmírnou ctí, a pokud je navíc několikanásobný, stoupá astronomicky nejen prestiž Královny, ale také její cena. Ta se může zvýšit i padesátkrát, na neuvěřitelných 20 000 eur. Takže nakonec i docela nerentabilní plemeno může někomu přinést jmění. Pokud se ovšem majitel odhodlá k něčemu tak pozemskému, jako je prodej Královny.
Další informace o Švýcarsku naleznet zde: http://www.sopka.cz
Renata Haffaf