Valašsko – jediný náš region, v němž najdete najednou Olymp, Athény, Balaton, Eiffelovku i Slavín. Region převážně hornatý, s dlouhými, jemně zvlněnými pásmy kopců, jež od sebe oddělují nepříliš hustě osídlená údolí s vesnicemi a maličkými městečky, kde pořád ještě místy stojí tradiční dřevěnice jako připomínka starých časů. Region plný výhledů, který byl a je inspirací pro řadu umělců z nejrůznějších oborů, region, odkud pocházely a pocházejí nebo k němuž se hlásily a hlásí desítky osobností z oblasti kultury, sportu, ekonomiky i politiky. Region s rozlehlými lesy a s loukami v létě zářícími barevnou paletou květů, se spoustou turistických cest a cyklostezek, se svéráznými zvyky a tradicemi i s vyhlášenými kulinárními specialitami.
Začněme tím snadnějším a odtajněme všem, kdo se ještě neměli možnost blíže s Valašskem seznámit, ta zmiňovaná slavná místa. Valašský Olymp, to je přece vrch Soláň, onen „vrch umělců“ odedávna považovaný za jednu z nejkrásnějších částí Valašska. Přezdívka „Valašské Athény“ patří Valašskému Meziříčí, tradičnímu kulturnímu a intelektuálnímu centru regionu s historií sahající až do 13. stol. Valašský Balaton hledejte v Novém Hrozenkově, zmíníme se o něm v jednom z dalších článků, „valašská Eiffelovka“ se říká rozhledně Vartovna na stejnojmenném vrchu asi 10 km jihozápadně od Vsetína. Valašský Slavín je oficiální název malého hřbitova – čestného pohřebiště významných osobností spojených s Valašskem – u kostela sv. Anny v areálu Dřevěného městečka ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
Od snadnějšího pojďme teď k obtížnějšímu, ba téměř nemožnému, totiž k vymezení Valašska. Zdánlivá samozřejmost je v tomto případě mimořádně zapeklitá. Valašsko totiž nikdy nebylo historickým celkem, žádné hrabství, markrabství, nic takového – a proto také žádné historické hranice. Bez této berličky dají se hranice hledat a vymezovat zejména na principu etnografickém, kulturně geografickém, toponomastickém nebo lingvistickém, ale stejně oprávněně také podle vědomí sounáležitosti obyvatel. S trochou nadsázky řečeno – tam, kde se lidé cítili a cítí být Valachy, tam je Valašsko. Již od konce 19. stol. tak vznikaly mapy Valašska, jež se ve vymezení jeho území od sebe odlišují. Shodují se na východní hranici regionu, která je totožná se zemskou hranicí mezi Moravou a Slovenskem, umístění hranice na severu, západě a jihozápadě je však různé. V zásadě existuje největší území vlastního Valašska, na němž se shodnou všichni (Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko, Valašskokloboucko, Vizovicko), na ně bezprostředně navazující okrajové oblasti a ještě dále od centra oblasti přechodné. V přechodné oblasti leží například Zlín, v souvislosti s příslušností k Valašsku jedno z nejčastěji diskutovaných míst. Složitost a citlivost této záležitosti může ilustrovat i jiný příklad – Frenštát pod Radhoštěm bývá zpravidla řazen už do oblasti okrajové, ale olympijský vítěz Jiří Raška, tamní rodák, byl vždy chápán jako prototyp Valacha a jeho urna je uložena na Valašském Slavíně.
Pokud přijde řeč na srdce Valašska, fantazii a lokálnímu patriotismu se meze nekladou. Vždyť kde je psáno, že srdce musí být právě uprostřed? Nicméně pohled na mapu napovídá, že nárok Vsetína na toto označení, deklarovaný na různých propagačních materiálech, je přinejmenším z geografického hlediska vcelku oprávněný.
Různé mýty a romantické představy se už dlouho pojí s původem Valachů. Teorie o Rumunech putujících se svými ovečkami při tzv. valašské kolonizaci ve 14.–16. stol. z balkánské vlasti po karpatských svazích až na východní Moravu, jež vznikla na základě filologických rozborů už v 70. letech 19. stol., bere postupně stále víc a víc za své. Východní Morava se začala trvale osídlovat už ve 12. stol., takže když sem začali v 15. stol. přicházet z východu vysokohorští pastevci se stády tzv. lehkého dobytka (ovce a kozy), setkávali se tu již s významným autochtonním osídlením. Většina jich podle všeho přicházela ze sousedních horských oblastí dnešního Slovenska a Polska, dále pak z Ukrajiny a jen v malé míře ze vzdálenějších míst včetně Rumunska. Velmi zajímavá je v tomto směru dizertační práce Edvarda Ehlera z roku 2010, která se zabývá historií moravských Valachů z hlediska evoluční antropologie. Genetický průzkum ukázal, že moravští Valaši jsou hybridní populací, která se tvořila asi 300 let a její základ představovala původní populace moravská. Noví imigranti na Valašsko tvořili jen asi jednu pětinu jeho celkové populace a pocházeli z výše uvedených zemí. S tím dobře koresponduje i současná představa, že slovo „valach“ bylo původně obecným jménem označujícím pastevce. Teprve za třicetileté války, kdy tento region vynikal četnými protihabsburskými povstáními, začalo se pro něj poprvé používat označení Valašsko a následně pro jeho obyvatele pojmenování Valaši, opravdu etablované až během 18. stol.
Opusťme už ale teorii a vydejme se na dnešní Valašsko. Čeká nás vlídný kraj s krásnou přírodou. Jeho velkou část pokrývá chráněná krajinná oblast Beskydy, největší u nás, jejíž správa sídlí v Rožnově pod Radhoštěm. Na sever Valašska zasahují Moravskoslezské Beskydy, dále k jihu ho vyplňují především Vsetínské Beskydy, Javorníky a Vizovická vrchovina, rozdělené údolími Rožnovské a Vsetínské Bečvy a Senice. K tomu zajímavé historické památky, lidová architektura i krajové speciality – opravdu se tady máte na co těšit.
Valašsko