Nábřeží, před pár lety zrekonstruované nákladem 25 milionů eur, nese jméno velmistra Manuela Pinta, který tu nechal v polovině 18. století postavit řadu skladů. Jejich jindy zlatavě do daleka zářící průčelí nejsou skoro vidět – u nábřeží kotví za sebou tři výletní lodě, každá o pěti až devíti palubách. Ve Vallettě bude dnes pěkná tlačenice…
Maltské hlavní město leží na konci až 60 m vysokého poloostrova Sceberras, který vybíhá mezi zátoky Marsamxett a Grand Harbour. Valletta se zhruba napůl dělí o poloostrov s Florianou, městem asi o 100 let mladším, jež je dnes jakýmsi jejím předměstím. Každý, kdo přijíždí do Valletty po souši, musí Florianou projet, jinak to díky její poloze na začátku poloostrova není možné. Technicky vzato i lodní pasažéři vystupují vlastně ve Florianě – mola, k nimž zajíždějí výletní lodě, leží pod Florianou, zatímco přímo pod Vallettou kotví malé nákladní lodě.
Předěl mezi oběma městy tvoří obrovské kruhové prostranství, uprostřed s kašnou zdobenou třemi Tritony, které slouží jako maltské ústřední autobusové nádraží. Za ním se již zvedá vůbec nejmohutnější a stavebně nejsložitější úsek vallettských hradeb. Je to logické, jen na této straně by museli obránci města čelit případnému útoku po souši. Všude jinde stojí hradby nad mořem.
Vallettu založil 28. března 1566 velmistr, jehož jméno město nese – Jean Parisot de la Valette, hrdinný vítěz nad Turky z roku předešlého. Důvod byl jasný – bylo třeba zajistit, aby se historie tureckého obléhání už nikdy nemohla opakovat. Od počátku byla Valletta projektována jako město-pevnost a hradby byly také její první částí, která byla postavena. Jejich plány vypracoval Francesco Laparelli da Cortona, jeden z nejlepších pevnostních stavitelů své doby. Na Maltu ho poslal papež Pius IV., aby tak rytířům ukázal svou vděčnost za zastavení Turků. Laparelli pracoval na Maltě tři roky, a když odjížděl, hradby nového města byly skoro hotovy. Uvnitř sice nestálo téměř nic, ale existovaly již plány, jak má město vypadat. Díky tomu se o Vallettě říká, že je to první město novověku, které nevzniklo více či méně živelným rozrůstáním staršího sídla, nýbrž zcela nově, na rýsovacím prkně. Až na pár výjimek je Valletta uspořádána šachovnicovitě, její základní síť tvoří devět ulic rovnoběžných s podélnou osou poloostrova a 12 ulic příčných. Poloostrov má tvar protáhlého hřbetu s úbočími, která se svažují k moři, a tak příčné ulice na obě strany od středu dost prudce klesají.
Aby se zrod nového města nezdržoval, platilo nařízení, podle kterého se na každém pozemku muselo začít stavět do 10 měsíců od jeho zakoupení a nejp…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Malta