Skalnaté vápencové ostrovy porůstají borové lesy nebo neprostupné pichlavé křoviny – šibjak, místy jsou chudé pastviny pro ovce, u osad pečlivě obdělávaná políčka, malé vinohrady a zahrádky. Ale ze všeho nejčastěji tady najdeme suchou kamenitou zemi. V hlubokých, dobře chráněných zátokách se červenají střechy posazené na bílých kamenných domech středověkých přístavů i rybářských vesniček. Křik racků a plácání vln o břeh dokreslují poklidný rytmus života několika tisíc ostrovanů ze zhruba čtyřiceti vesnic a pár městeček roztroušených po celém Lošinjském souostroví. Tento podmanivý ostrovní svět přilákal už Řeky, potom ilyrské Liburny, Římany, Byzantince, Benátčany a nakonec Chorvaty. Všechny civilizace a národy zde zanechaly stopy – své báje, svou historii, architektonické památky i četné umělecké předměty. A proto na celém souostroví zůstává duch starých dob – mystika antiky, sebevědomí renesance a sentiment habsburské říše. O vzniku ostrovů existují dvě verze: jedna vědecká, druhá mýtická. V odborné literatuře se dozvíte, že okraje všech kontinentů se neustále pohupují. Po tisíciletí pozvolna klesají do moře a pak se stejně dlouho, pomaloučku vynořují. Ale také hladina moře stále osciluje, většinou v závislosti na světovém podnebí. V dobách ledových, kdy ledovce zadržovaly obrovské množství srážkové vody, byla hladina světového oceánu až o 100 metrů níže. Se současným oteplováním a táním ledovců moře zase stoupá. A když se oba tyto přírodní fenomény náhodou sejdou – jako v případě chorvatského pobřeží – pak se stane, že celé pásmo pobřežních hor postupně zmizí v moři a nad vodou zůstanou jen nejvyšší vrcholy jako ostrovy a souostroví, to Lošinjské nevyjímaje.

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 3/2004

Další informace o Chorvatsku naleznet zde: http://www.sopka.cz