Zdánlivou jednotvárnost pouštní scenérie na některých místech zpestřují hory, náhorní plošiny se strmými svahy, rozbrázděné hlubokými údolími a slaná jezera v nejvyprahlejší a nejméně vhodné oblasti pro život. O mnoho úrodnější není ani sebcha, což je celá řada přírodních útvarů. Vlastní písečné duny neboli ergy zabírají méně než pětinu rozlohy Sahary.
Původ pouštního písku je různý. Z valné části jsou to poslední, nejtvrdší zbytky zvětralých a rozpadlých skal, ale také naplaveniny říčních písků z doby, kdy poušť nebyla pouští, nýbrž zelenou krajinou plnou života. Vítr přenáší písek z místa na místo a opětně ho ukládá do různě tvarovaných přesypů. Usazování písku začíná za každou sebemenší překážkou, která zbrzdí rychlost větru. Může jí být kámen, trs trávy, pahorek, nebo třeba protipísečný zátaras. Před překážkou vzniká z písku návěj a za překážkou narůstá závěj a nakonec je celá překážka pohlcena písečným pahorkem…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 1/2004

Další informace o Maroku naleznet zde: http://www.sopka.cz