Veletržní palác
Národní galerie má své výstavní prostory v Praze na více místech v různých historických budovách a umělecká díla jsou v nich rozdělena podle doby svého vzniku. Schwarzenberský palác na Hradčanském náměstí nabízí stálou expozici Staří mistři, kde si vychutnáme umění 16. až 18. stol. Hned naproti stojí Šternberský palác s pokračováním Staří mistři II., a budovy tak spolu tvoří výstavní celek. Máte-li zájem o starší umění, pak je třeba zamířit do ulice Na Františku v Praze 1, do kláštera sv. Anežky České, kde se prezentuje umění od gotiky po renesanci. V paláci Kinských na Staroměstském náměstí se zaměřují na krátkodobé expozice, stejně jako ve Valdštejnské jízdárně, blízko stanice metra Malostranská. Umění od 19. stol. po dnešek představuje Veletržní palác v Praze 7 – a právě tam se nyní vypravíme…
Veletržní palác je považován za klenot české funkcionalistické architektury. Tento směr se začal objevovat ve 20. letech 20. stol., kdy se formovala Československá republika. Přicházely razantní společenské změny, a ty se vždy promítají také do výstavby a umění. Cílem tohoto nového stylu bylo stavět domy podle funkce, jíž budou sloužit, a také se oprostit od zbytečných ozdob a složitostí jak v konstrukci, tak na fasádě. Převládaly proto čisté linie, volný prostor a velká pásová okna.
Budova vznikla jako výstavní prostor – a svému účelu slouží dodnes, i když původně šlo o prezentaci výrobků, ne umění. Praha se úspěšně rozvíjela již na počátku 20. stol., kdy byla součástí rakousko-uherského mocnářství. Čile se obchodovalo s cizími zeměmi a hospodářství prosperovalo. A tak postupně přicházela potřeba předvádět v nějakém reprezentativním prostoru domácí firmy a jejich výrobky. Tento nápad nadšeně propagoval a později i realizoval člen pražského zastupitelstva Václav Boháč, původní profesí lékárník. Zvolen byl v roce 1911 za Národní obec živnostenskou a myšlenka vytvoření zázemí pro výstavnickou činnost se stala doslova jeho vášní. Celý život šel tvrdohlavě za svým cílem – a to velmi úspěšně. Stal se prvním ředitelem společnosti Pražské vzorkové veletrhy a idea průmyslových prezentací tak měla vyhráno.
Ještě předtím však bylo třeba vystavět potřebné prostory. Protože podle Boháče se Praha měla stát slovanskou mekkou obchodu mezi Východem a Západem, chtěl vybudovat nejvelkolepější obchodní palác v celé Evropě. Přišla však 1. sv. válka a plány se pochopitelně pozastavily. Když ale roku 1918 vzniklo samostatné Československo, s novým státem se zrodily i další velké výzvy: ještě více než dříve musíme upozornit na své kvality, na výrobky naší republiky, ještě razantněji je třeba rozproudit mezinárodní obchodní a veletržní život a ukázat světu, co všechno umíme.
Volba místa padla na Holešovice, část Prahy 7, která se rozkládá v meandru Vltavy. Bývala to průmyslová čtvrť s mnoha továrnami a technickými stavbami, mlýny a pivovarem. Zřídit centrum výstavnictví právě v této pražské části však nebyla úplně nová myšlenka. Ke konci 19. stol. vyrostl vedle parku Stromovka (dříve Královská obora) Průmyslový palác, který měl propagovat technickou vyspělost během Jubilejní zemské výstavy, jež se konala roku 1891. Tato budova byla u nás ve stavební profesi průkopníkem – šlo o první montovanou ocelovou konstrukci v kombinaci se sklem.
O 37 let později se v těsné blízkosti Průmyslového paláce zjevil další průkopník – Veletržní palác, ve své době největší stavba svého druhu na světě. Své poslání hlásal již svým názvem: místo pro konání veletrhů. Nebyla to budova vytvořená pro jednorázový účel Jubilejní výstavy jako palác Průmyslový. Měla sloužit dlouhodobě pro pravidelné přehlídky výrobků. Původní plány ale byly mnohem odvážnější. V Holešovicích totiž mělo vyrůst tzv. Veletržní city, které by tvořily čtyři paláce. Rozlehlý výstavní areál tu nakonec nestojí. Je tu pouze jedna budova, zato obřích rozměrů, o půdorysu zhruba 160 m × 60 m. Komise vybrala ve velké konkurenci návrh mladých architektů Oldřicha Tyla a Josefa Fuchse.
Výstavba Veletržního paláce, která probíhala v letech 1925–1928, musela být perfektně konstrukčně promyšlená. Průčelím vedou prosklená pásová okna v délce 110 m, což bylo v té době skutečně ohromující. Do budovy přichází shora i ze stran spousta světla. A co bylo důležité pro budoucí funkci stavby – nebyly zde nosné stěny, takže vznikl volný prostor pro výstavní kóje, které se daly libovolně přestavovat. V prvním roce provozu navštívil výstavnické centrum otec moderní architektury Le Corbusier a nešetřil chválou.
Veletržní palác byl slavnostně otevřen k 10. výročí vzniku Československa. Podnik Pražské vzorkové veletrhy ho využíval jako administrativní a výstavní prostor. Fasádu zdobily vývěsní štíty firem, které uvnitř prezent…
Úplné znění článku naleznete zde