Hrady a pevnosti vystavěné na strategických místech jsou typickým architektonickým prvkem v celé oblasti Perského zálivu. Svou okrovou barvou splývají s okolní písečnou pouští a připomínají éru slavného Lawrence z Arábie. V Ománu jsou snad vůbec nejrozmanitější – na jedné straně tu najdeme mohutné hrady, jako je Bahla, na druhé malé stavby, vlastně jen opevněné venkovské domy, jako je třeba Bajt Nuʻmán.
Perlou mezi nimi je hrad v oáze Bahla (Bahlá), který byl pro svou majestátnost a zachovalost zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO. Pevnost postavená z nepálených cihel na kamenných základech dokládá velikost kmene Banú Nabhán, který zde žil od 12. do 15. stol. a ovládal centrální Omán. I když se na stavbě dost podepsaly klimatické podmínky, písečné bouře a příležitostné deště, o lidech nemluvě, ománské ministerstvo pro kulturní dědictví nechalo celý komplex důkladně zrestaurovat a otevřít pro turisty. Cílem uvedeného ministerstva je obnovit většinu památek v zemi. Práce probíhají na vysoké profesionální úrovni a při dodržování přísných pravidel památkářů.
Vzpomínám si, jak jsme jednou chtěli navštívit jakýsi hrádek blízko severních hranic Ománu, který nebyl ještě oficiálně přístupný, ale restaurátorské práce se již chýlily ke konci. Hlídače jsme se snažili marně obměkčit novinářskými průkazy, nepomohl ani telefonát našeho známého pracujícího v jiné pevnosti. Nakonec jsme mohli dovnitř alespoň nahlédnout, snímek nám ale hlídač nepovolil ani jeden. „Až při příští návštěvě,“ usmíval se štíhlý Ománec. Při pohledu na zachovalou krápníkovou klenbu nám bylo ze zákazu fotografování opravdu smutno. Ale v Arábii často platí, že předpis je předpis!
Zato v Bahle se může fotografovat prakticky všude. Návštěvníci vystoupají po dlouhém povlovném schodišti a mohou se pak volně procházet mnoha místnostmi včetně stanoviště stráží, lázní, čajovny, mešity a audienčního sálu. Z oken se naskýtá pohled na okolní oázu s palmami i vzdálené hory, nedaleko je také páteční mešita a trh. Bahla byla pro Nabahiny hlavním městem, a proto patří její hrad mezi největší v zemi.
Z původního vybavení interiérů se do dnešního dne zachovalo jen málo. Malé obloukovité výklenky ve stěnách bývaly zaplněny různými předměty, v dámských pokojích například šperky nebo flakonky s parfémy. Voňavky jsou v arabském světě populární dodnes, zvláště oblíbené jsou ty silné a těžké. V čajovém salonku se odpočívalo na nadýchaných polštářích na zemi či na dlouhých lavicích a z koflíků se tu usrkával silný čaj. Ománský čaj karak šáj se pije velmi sladký s mlékem a bohatě ochucený směsí skořice, šafránu, zázvoru a kardamomu. Na rozdíl od anglického čaje s mlékem, kdy se lije mléko do připraveného čaje, se v Ománu svařuje voda s čajem, mlékem, cukrem a kořením najednou. Výsledná chuť je velmi exotická a příjemná. Tradičním doplňkem k čaji bývá želatinová chalva, ale také tradiční ománský chléb chubz ragag připravovaný pouze z mouky, vody a soli…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Omán