Velká Šivova noc

Ustýlač mé postele, který stejně jako všichni obyvatelé Mauritia nebyl jenom uctivý, ale i usměvavý a velmi příjemný, řekl, že samozřejmě k jezeru jít musí – to je jeho povinnost. Pak se dal do řeči, a dokonce mi podal svůj výklad toho, jak posvátné jezero vzniklo.
Bůh Šiva letěl na květinovém koberci spolu se svou ženou Párvatí nad Indickým oceánem, a když pod sebou viděl malý krásný ostrov (Mauritius), byl tak okouzlen, že se rozhodl na něm přistát – přitom nahnul hlavu a z vlasů mu skanulo několik kapek řeky Gangy, kterou Šiva na svých cestách nosil ve vlasech. Kapky se skutálely do sopečného kráteru – a tak vzniklo jezero Ganga Talao, k němuž hinduisté putují stejně jako v Indii k posvátné řece Ganga slavit Kumbha Mélá.
Dlužno podotknouti, že Mahá Šivarátri je slavností, která se koná každoročně – vždy v únoru či březnu, když je měsíc v novu, a letos se jí zúčastnilo přes pět set tisíc hinduistů z celého Mauritia a okolních ostrovů.
Sluha mi dopodrobna vylíčil, jak on půjde uctít svého boha Šivu. A protože na ostrově není nic neřešitelného a nic nestojí za to, aby si s tím někdo lámal hlavu, náš ustýlač si pouť trochu zjednodušil.
Již brzy ráno poslal pěšky manželku a dceru, které dostaly nová sárí, s košíkem plným obětí, k posvátnému jezeru. Sám však dostal od ředitele hotelu volno až od jedné hodiny, kdy tedy smí teprve započít svoji pouť. Půjde nejprve domů, kde se celý omyje a oblékne do slavnostního roucha. Protože je původem Tamil, roucho bude mít barvy světle béžové, ostatní hinduisté oblékají šat čistě bílý. Potom sedne na motorku a na ní vyjede do vesnice, která je nejblíže jezera. Tam ji zaparkuje u svého bratra, k němuž mezitím pěšky dorazí zbytek rodiny. Společně pak dojdou zbývající úsek cesty. Že jede na motorce, nepovažuje za problém, protože Bůh Šiva přece ví všechno – tedy i o té dovolené, a bude rád, že jeho věrný věřící alespoň takto vyřeší svoji pouť.
Vyvrcholení pouti spočívá v modlitbách a obětech. U svatyně na břehu jezera jsou kamenné stojánky, na něž každý rozloží oběti – je to bochník chleba, rozpůlený kokosový ořech, banány.To vše je ozdobeno květinami a vonnými tyčinkami, které se nejdříve zapálí. Tím se vytvoří ta správná atmosféra pro modlitby a rozjímání. Po modlitbách se někteří hinduisté v jezeře opláchnou, někteří se vody i napijí. Všichni si však musí do připravené lahve nabrat vodu z posvátného jezera a vzít ji do svatyně v místě bydliště. Tam se výklad trochu lišil – zmíněný sluha vodu ve svatyni nalévá do velké společné nádoby, do níž ji lijí i ostatní poutníci. Tato společná voda se uchová a používá se k omývání sochy Boha Šivy i při jiných významných příležitostech. Jiní věřící však vodu neukládají a rovnou ji použijí k omytí domácí Šivovy sochy, a tak vlastně zakončují svoji pouť…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 12/2002

Další informace o Indii naleznet zde: http://www.sopka.cz

Shopping Cart