V podhorském údolí, kde se stékají dva potoky a podmáčejí okolní louky, stranou hlavních dopravních tras, leží třítisícová starobylá obec Velké Losiny. Z minulých století si do současnosti přinesla tři historické pozoruhodnosti a jednu otřesnou vzpomínku na lidskou krutost, která dostala průchod v děsivých čarodějnických procesech. A právě pro svou slavnou a zároveň neslavnou minulost patří k turisticky nejnavštěvovanějším místům Jesenicka.
I když tady obec stávala už ve 13. století, ve středověku ji nikdo pod dnešním jménem neznal. Nazývala se Ullersdorf (Oldřichova ves), jak ji pojmenovali její zakladatelé, němečtí kolonisté, kteří od 12. století přicházeli osidlovat tento liduprázdný kraj. Se jménem obce to vůbec bylo všelijaké. Latinsky je poprvé zmiňována roku 1296 jako villa Ullrici a teprve po více jak dvou stech letech, roku 1512, se poprvé objevuje její český název Losiny. Existuje domněnka, že jméno inspirovali losi, kteří se v zimě shromažďovali na nedalekých pastvinách, kde vyvěraly teplé, sírou páchnoucí prameny, které udržovaly louky zelené i uprostřed tuhé, zasněžené zimy. Adjektivum Velké se začalo užívat až v 18. století jako odlišení od Nových Losin.
V předhusitských dobách a ještě za vlády Jiříka z Poděbrad patřila tato část Moravy do majetku králů, kteří pak jednotlivá panství dávali do užívání drobné šlechtě. Losiny byly součástí panství šumperského, které roku 1496 získal do zástavy Jan starší ze Žerotína. Jeho syn pak šumperské panství od krále koupil a na více jak tři staletí spojil tuto část Moravy se jménem svého rodu.
Když projdeme zámeckou zahradou a vstoupíme do zámku, nemůžeme si nevšimnout, že hlavní sídlo Žerotínů má dvojí tvář – renesanční a barokní. A stejně tak se odlišovaly starší a mladší generace rodu, který na něm sídlil. Budovatelé a obyvatelé pozdně renesanční části zámku byli luteráni, hovořili česky a pilně rozšiřovali svůj majetek – tak bezohledně, až vyvolali na svém panství několik selských povstání. Pobělohorští Žerotínové přestoupili na katolictví, poněmčili se, přistavěli barokní trakt a renesanční část zámku včetně interiérů ponechali v původní podobě „na paměť budoucím“. Tito poslední, zjemnělí Žerotínové byli vzdělaní, uměnímilovní a nashromážděné bohatství spíš utráceli. Na svém rodovém sídle shromáždili velké sbírky obrazů, soch, nábytku, gobelínů a zbraní. Podstatnou část těchto uměleckých pokladů mohou současní návštěvníci na zámku obdivovat. Poslední ze zdejších Žerotínů, Ludvík Antonín, prodal roku 1802 losinské panství Lichtenštejnům a odstěhoval se svou ženou na zámek Bludov.
Nejvýraznější postavou renesančních Žerotínů byl Jan mladší, syn Přemka I. Začátek jeho kariéry však nijak slavný nebyl. Po smrti svého otce, zakladatele losinské větve, se dostal roku 1554 do sporu o dědictví se svým bratrem Zikmundem. Neshody řešili bratři soubojem na meče. Jan však Zikmunda zranil na hlavě tak těžce, že ten na následky poranění zemřel. Z Jana se stal bratrovrah, i když neúmyslný. Přesto jej rodinná rada strýců a zbylých dvou bratrů odsoudila na rok do těžkého žaláře, snad i v řetězech, v jeho dědičné vodní tvrzi v Losinách. Když si odpykal trest a ujal se opět svého dědictví, začal kolem roku 1580 budovat na místě tvrze honosný renesanční zámek. Celé dílo dovršila šestipodlažní osmiboká věž, která se stala trvalou dominantou zámku. Dnešní, důkladně zrestaurovaný zámek tvoří tři křídla se třemi nad sebou stojícími arkádovými ochozy. Typicky renesanční ozdobou bylo i psaníčkové sgrafito, které pokrývalo vnější omítky. Snaživý Jan během svého dlouhého života postupně odkupoval sousední panství včetně Bludova, který se nakonec stal posledním útočištěm této větve Žerotínů.
Ještě dřív než nový zámek byla už roku 1562 na pokyn Jana mladšího ze Žerotína postavena v bažinách dřevěná lázeňská budova, jejíž provoz zajišťovali jeho losinští poddaní.
O místních sirných pramenech museli vědět už první osadníci, protože termální vývěry severně od zámku byly vždycky velmi nápadné. O objev jejich léčivých účinků se však podle lidové pověsti zasloužil starý, prašivinou pokrytý kůň, kterého sedlák vyhnal ze stáje do bažin, aby nenakazil ostatní hospodářs…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jeseníky