Vesnice, která neexistuje

Holandský malíř Peter van Wel byl jedním z prvních obyvatel znovuzrozené vesnice Zvláštní, přímo magický klid obklopuje malebné zříceniny starých domů obrostlých popínavými rostlinami a nekonečný proud aut na nedaleké dálnici je jen neskutečným odleskem nočních můr jiného světa. Nikoho moc nepřekvapí, že na tak zvláštním místě žijí i neobyčejní lidé. Jsou to sochaři, malíři, básníci nebo hudebníci, zkrátka umělci z nejrůznějších zemí celé Evropy.

Osudová minuta
Na to, aby se změnily životní dráhy mnoha lidí, stačí někdy jediný okamžik. Takové tragické ráno si 23. února 1887 prožili i obyvatelé malé vesničky Bussana, která majestátně shlížela z vrcholku kopce na hladinu Tyrhénského moře. Protože byla zrovna Popeleční středa, sešlo se již mnoho věřících obyvatel osady v kostele k vykonání slavnostní bohoslužby. První otřes přišel přesně v 6 hodin 21 minut. Chvíli poté zbyly z vesnice jen ubohé ruiny. Věřící v kostele se snažili najít útočiště v bočních kaplích, druhý otřes však smetl celou střechu svatostánku. Pod hromadou sutin našla smrt většina z nich.
Ještě horší podívaná se naskytla obyvatelům horní části vesnice jménem Le Rocche. Ulice Via Rocca a Via della Volta zcela zmizely pod tunami trosek domů, které pohřbily své obyvatele. Na jednom místě uvěznily sutiny ve sklepení pod ulicí téměř sto lidí. Škody byly o to větší, že většina kamenných domů měla tři nebo i čtyři podlaží. Přízemí sloužilo pouze jako chlév či sýpka a lidé žili jen ve vyšších patrech..

Úplné znění článku naleznete na v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2004

Další informace o Itálii naleznet zde: http://www.sopka.cz