Zlí jazykové tvrdí, že každý Vídeňan má ve svém šatníku alespoň jednu plesovou róbu, stejně jako každý pravý Bavořan vlastní nejméně jeden dirndl a jedny kalhoty s padacím mostem. Nemýlí se. K Vídni kromě Dunaje, marně maskované nostalgie po c. k. monarchii i kultovní kavárenské kultury neodmyslitelně patří celoroční plesová sezona včetně bálu nejslavnějšího, jehož tradice se zrodila před dvěma sty lety.
Taneční zábavě se v rakouské metropoli oddávají nejrůznější profese, od lékařů či právníků přes myslivce, majitele kaváren, pracovníky Červeného kříže až třeba po květináře a cukráře. Již dvacet let je Vídeň spojována také s Plesem života (Life Ball), největší charitativní akcí svého druhu v Evropě na podporu boje proti AIDS. Na mimořádnou společenskou událost, kterou hostí radnice, se pravidelně sjíždějí známé tváře světové politiky i šoubyznysu, mezi nimi například americký exprezident Bill Clinton.
Plesem plesů je však pro všechny, kdo na to mají chuť a prostředky, jen jeden. Milovaný i zatracovaný, drahý, značně snobský, přitahující celebrity, podnikatele i politiky. Občas se proti němu demonstruje a kromě špuntů šampaňského na něm létají i pěsti. Kultovní Ples v Opeře.
Dějištěm vrcholné události plesové sezony bálů, jejíž kalendář čítá přes 450 položek, je nádherná budova jedné z nejprestižnějších operních scén světa v centru Vídně. Někdejší c. k. Dvorní operní divadlo, projekt dvojice architektů Augusta Sicarda ze Sicardsburgu a Eduarda van der Nüll, bylo postaveno v letech 1863–1869 jako „první adresa“ nové Okružní třídy (Ringstraße) a otevřeno Mozartovou operou Don Giovanni. V roce 1945 budovu zničilo masivní bombardování a trvalo 10 let, než se znovu zaskvěla ve své původní kráse.
Hlediště, jeviště i orchestřiště divadla se jednou v roce promění během dvou dnů v jednu velkou tančírnu dekorovanou mořem květin. Do třpytu tisíců světel vysvícený a slavnostně vyzdobený kulturní stánek tak ještě působivěji než obvykle září do dlouhé noci o posledním čtvrtku před Popeleční středou, kdy nejen ve Vídni vládne vesměs ještě ponurý čas plískanic pozvolna končící zimy.
Ačkoli pro vstupenky je nutno sáhnout hlouběji do kapsy, pokud se zrovna nespokojíte s postáváním bez vlastního stolečku za 250 eur, jsou pravidelně vyprodané do posledního místa. Ta nejlepší a nejdražší, především do lóží, klidně i na několik let dopředu. K výdajům je ale nutné připočítat ještě občerstvení, vždyť stěží budete plesat u pouhé minerálky, což by ostatně byla také škoda. Státní opera, která se během plesu otevře doslova od skle…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Vídeň