Obdivovatelé antických památek, kteří každoročně zaplavují Řím, často netuší, že pouhých 30 kilometrů na severovýchod, poblíž italského města Tivoli, stojí skvost římského stavitelství – Villa Adriana. Rozsáhlé zříceniny někdejšího letního sídla císaře Hadriána (76—138 n. l.) zabírají 77 ha a dodnes uchvacují svým dokonalým spojením architektury s okolní přírodou.
Velkolepé sídlo se začalo stavět již v prvním desetiletí Hadriánovy vlády a práce probíhaly ve dvou fázích. Za jádro, kolem kterého se celý komplex postupně rozvíjel, byla zvolena vila z republikánského období Říma, která patřila rodině císařovy manželky Sabiny. V první fázi výstavby nejprve vznikla část východních budov (bazilika a knihovny), několikery lázně, Velké nympheum a Mořské divadlo, dále zahrady a řada užitkových budov.
V letech 125—133 byl dokončen komplex východního paláce, takzvaných Sto pokojů, přibyly další lázně s vestibulem, pak byl vybudován západní palác, věž Roccabruna, Zlaté náměstí, Praetorium, Venušin chrám, řecké divadlo, pavilon u terasy Temple, údolí Canopus a dvůr u stadionu. Jednotlivé budovy kdysi propojoval důmyslný podzemní obslužný systém, aby císaře a jeho hosty nerušili obsluhující otroci.
Císař Hadrián byl pověstný svým obdivem k řecké kultuře a obnovu jejích ideálů považoval za svoje životní poslání. Sám dobře maloval, skládal básně a věnoval se i zpěvu a hře na citeru. Ani vědecké disciplíny mu nebyly cizí – vyznal se v aritmetice i geometrii a rád navrhoval vlastní architektonické záměry. Většinu staveb vily Adriany prý také navrhoval osobně. Často se inspiroval významnými monumenty v některých římských provinciích, které navštívil během svých dlouhých státnických cest.
Za nejpůvabnější stavbu celého komplexu bývá označován Canopus, uměle vytvořené údolí za dnešními zříceninami lázní. Jeho název připomíná stejnojmenné egyptské letovisko u Alexandrie se známý průplavem. Střed Canopa tvoří uzavřená vodní plocha s kolonádami a sochami římských bohů Marta, Minervy a Merkura, dále bojovných Amazonek a personifikace řeky Nil a Tiberu. Při západní straně kanálu se tyčí urostlé postavy karyatid, věrně napodobující výzdobu Erechtheionu na athénské Akropoli. Velké nympheum v závěru údolí bylo inspirováno významným egyptským chrámem Sérapeion., Přestože z původní krásy Canopu zůstalo jen torzo, stále představuje netradiční, ale vkusnou symbiózu řeckého a egyptského slohu.
Nejoblíbenějším místem císaře Hadriána prý bývalo Mořské divadlo (Teatro marittimo), které najdeme nedaleko dnešního vstupu do areálu vily Adriany. Na rozdíl od Canopa se v tomto případě nejedná o původní název. Pravé jméno tohoto objektu neznáme. Kruhová budova s jónským portikem uvnitř skrývá malý ostrůvek obtékaný vodním kanálem. Uprostřed vodní plochy stávala miniaturní vila sloužící za jakési poustevnické sídlo římského vládce. Zde psal verše, maloval a přemítal o filozofických otázkách. Zvláštní atmosféra těchto klidných míst působí i na dnešní návštěvníky, kteří se zde obvykle ztiší a obdivují hru slunečního světla na bělostných sloupech a zelenavých vodách bývalé císařovy oázy.
A tak při procházce romantickými zříceninami Hadriánova soukromého sídla věnujte tichou vzpomínku císaři, který se jako jeden z mála vládců mocné říše římské zabýval raději krásou a uměním než dobyvačnými válkami.