Liberec je sice sídlem kraje a počet cestujících mezi oběma městy je velký, ale železnice v tomto směru prozatím nemůže konkurovat rychlostní silniční komunikaci R 10 (E 65), neboť vede po podstatně delší trase. Vlaky navíc musejí v Turnově dělat úvrať (tedy změnit směr jízdy), což dopravu zpomaluje. Přecházejí zde totiž na „hlavní“ železnici z Pardubic do Liberce, která byla v těchto místech dokončena jako první již v roce 1859, zatímco z Prahy do Turnova začaly vlaky jezdit až o šest let později. Máte-li však namířeno někam do oblasti Českého ráje, Jizerských hor nebo Podkrkonoší, rázem pro vás význam severovýchodního železničního spojení stoupne. Přímé vlaky z Prahy přes Mladou Boleslav a Turnov totiž místo do Liberce jezdí do Tanvaldu; tady už železnice silnici směle konkuruje a v některých ohledech ji nesporně předčí. A zatímco autobusy mezi Prahou a Libercem většinou nikde nezastavují, vlaky sbírají své zákazníky i cestou, takže jejich okruh je poměrně široký.
Zájem o jízdu vlakem do Tanvaldu je natolik velký, že zde musela být doprava v nedávné době celoročně posílena. Obě města tak dnes každý den spojují čtyři páry rychlíků Českých drah; další posilové vlaky jezdí v nejvíce exponovaných dnech mezi Prahou a Turnovem. Tanvald však při použití vlaků nemusí nutně být cílem vaší cesty. Buď vystoupíte ještě dříve, třeba někde v oblasti Dolního Pojizeří nebo Českého ráje, nebo po příjezdu do Tanvaldu naopak zamíříte dál a výš – na vlaky z Prahy zde totiž navazuje světoznámá zubačka do Kořenova a Harrachova. Ale nepředbíhejme a začněme v Praze na hlavním nádraží, ze kterého vlaky do Turnova a Tanvaldu odjíždějí. Nebylo tomu tak vždy. Osobní vlaky tímto směrem jezdily až do roku 1972 z nádraží Těšnov, po kterém dnes bohužel nezbyla ani nádherná a impozantní novorenesanční výpravní budova, zbouraná v roce 1985.
Zrušení Těšnova je varovným mementem před současnými snahami města zlikvidovat pro železniční dopravu i nedalekou „Masaryčku“. Hlavní nádraží však samozřejmě ohroženo není, vlaky do Tanvaldu z něj budou odjíždět i v budoucnosti, po brzkém dokončení nového železničního spojení do Libně pod Vítkovem dokonce podstatně rychleji, než dnes. Možná časem dojde i k výstavbě nové plánované tratě do Mladé Boleslavi, ale prozatím se musíme spokojit se stávající pomalejší, ale o to zajímavější trasou přes Čakovice, Neratovice a Všetaty. Za nimi náš rychlík projíždí málo obydlenou oblastí před Mladou Boleslaví, důležitou křižovatkou několika tratí. Mohutný viadukt v Krnsku předznamenává proměnu krajiny, které vtiskla svou podobu řeka Jizera. K jejímu klikatému toku, obklopenému hustými porosty, se budeme střídavě přibližovat a zase se od něj vzdalovat až do Železného Brodu.
Nedaleký Bakov nad Jizerou je odbočnou stanicí pro dráhu směřující do Máchova kraje, po které jezdí vlaky spojující Kolín s Českou Lípou a Rumburkem. V rovinách za Mnichovým Hradištěm vyniká masiv skal kolem čedičového vrchu Mužský jako předzvěst blížící se malebné oblasti Českého ráje. V Turnově, ležícím už v jeho srdci, je na nádraží vždy živo a davy cestujících zde přestupují mezi vlaky odjíždějícími do čtyř směrů. My však zůstáváme sedět na svých místech – před námi je teprve nejkrásnější část naší cesty! Nejprve projíždíme sevřeným údolím Jizery přes Malou Skálu do Železného Brodu a pak se dostáváme do těžko přístupné divočiny mezi Železným Brodem a Tanvaldem podél hlubokého koryta divoké říčky Kamenice, plného chladivých zelenavých vod. Vlak zpomaluje, projíždí ostrými oblouky a stoupá proti jejímu proudu. Podél tratě, otevřené v roce 1875, vede pohodlná turistická trasa pojmenovaná po Františkovi Palackém – spojuje nejzajímavější místa, mezi kterými vyniká zřícenina hradu Návarov. Charakter krajiny a jejího osídlení se výrazně mění; rozlehlá obec Velké Hamry s typickou roztroušenou zástavbou a objekty starých továren napovídá, že jsme v Sudetech. A pár kilometrů odtud je Tanvald, středisko letní i zimní rekreace a východiště mnoha turistických tras, kde naše dnešní cesta z Prahy končí – ale nekončí zde koleje!
Petr Hoffman