Maličká obec Firgas je tak trochu městečkem jediné ulice, které zcela právem dominuje voda. Její tok i historické souvislosti spojují Firgas s nedalekým Arucas, třetím největším městem Gran Canarie.
Středem strmé ulice Paseo de Gran Canaria se žene voda. Nejde o živelnou pohromu ani technickou havárii. Voda zurčí po stupních, i ona tu má své schodiště, stejně jako lidé po obou stranách betonového koryta lemovaného rozkvetlými záhony. Na jedné straně jsou pak domy, na druhé ale bílá zeď, u které stojí jedna vedle druhé lavice obložené pestrobarevnými malovanými kachlíky. Nad každou z nich je na zdi vyskládaný kachlíkový obraz – dohromady dávají soubor erbů všech 21 okresů na Gran Canarii. Ve Firgas, maličkém městečku asi 25 km západně od Las Palmas, se na jedné stěně představuje celý ostrov. A co víc, v navazující, stále do kopce mířící ulici Paseo de Canarias také celé souostroví. Místo schodišť uzoučké chodníky, po obou stranách domy, záhony nahradily stromky ve velkých pálených květináčích a vodu uprostřed sled keramických obrazů. Každý ostrov tu má tři – pohled do typické krajiny, erb a reliéfní mapu.
Vraťme se ale zpátky na horní konec Paseo de Gran Canaria. Na náměstí Plaza de San Roque, které se tu do strany otevírá, stojí kostel sv. Rocha s farou, radnice i kulturní dům s veřejnou knihovnou. Podél jeho čtvrté strany, v zastřešeném korytu pod chodníkem, teče opět voda – a ne ledajaká. Právě tahle voda se o pár desítek metrů později dostává na povrch a stéká kaskádou v ulici Paseo de Gran Canaria. Voda z Královské stoky.
Voda byla na Gran Canarii vždy cenným bohatstvím. Představovala úrodu, blahobyt, prosperitu. Královskou stoku postavil muž, který stál u zrodu Firgas, Tomás Rodríguez de Palenzuela, který jako odměnu za své činy při dobývání Gran Canarie dostal zdejší část ostrova v léno. Stoka přiváděla coby zavlažovací kanál vodu z jihu od pramene v Las Madres k jeho plantážím cukrové třtiny, vedle nichž postavil také mlýn na třtinu a o kousek dál první kostel, tehdy ještě zasvěcený sv. Janu z Ortegy, a dále ji vedla na východ směrem k asi sedm kilometrů vzdálenému Arucas. Šlechticů jako Palenzuela, kteří získali léno na Gran Canarii, byla řada. Brzy však začalo docházet k třenicím. Některá léna byla rozlehlá, ale vody na nich bylo málo, v jiných případech tomu bylo obráceně. Někdo se chtěl zabývat činnostmi, které vyžadovaly hodně vody, jiný ne. A tak kastilská královna Jan…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Gran Canaria