Transkanadská silnice číslo 1 a transkanadská železnice překračují hlavní hřeben Skalnatých hor průsmykem ve výšce 1627 m. Poté, co pozvolna vystoupají národním parkem Banff z údolí řeky Bow, přehoupnou se přes kontinentální rozvodí a prudce klesají do údolí na druhé straně. Na západní straně začíná druhý nejstarší kanadský národní park. Jeho název Yoho znamená v jazyce místního kmene Stoney „úctu“ nebo „posvátnou bázeň“. Indiáni ji patrně cítili při pohledu na nebetyčné štíty, třpytící se ledovce a temně hučící horské řeky. Možná ještě větší bázeň cítili strojvůdci prvních lokomotiv, když sjížděli z vrcholu průsmyku do nekonečné hlubiny pod nimi.
Pro překračování Skalnatých hor používali místní indiáni i obchodníci s kožešinami mnohem schůdnější přechody dále na sever. Místo, kudy dnes vedou dvě základní kanadské komunikace, objevila britská výzkumná expedice až na konci 50. let 19. stol. V letech 1857–1858 prozkoumala kanadský západ výprava kartografa Johna Pallisera. Průsmyk sám pak objevil lékař výpravy James Hector, kterému se objevná cesta v tamní divočině stala málem osudnou.
Při cestě kolem horské řeky do ní spadl jeden z jeho nákladních soumarů. Hector se pokusil koni pomoci, ale jeho vlastní kůň se splašil, a když ho lékař zkoušel uklidnit, byl zasažen zadními kopyty do hrudi. Upadl do bezvědomí a nejevil známky života, a tak ho jeho doprovod uložil pod strom, nevěda jak dál postupovat, protože jiný lékař ve skupině nebyl. Po více než dvou hodinách, kdy už někteří začali kopat pro nešťastného doktora hrob, se zdánlivý nebožtík probral a vydal instrukce, jak mu připravit tišící lék na bolesti, kterými trpěl.
James Hector nehodu přežil a žil pak ještě dlouhých 49 let, průsmyk od té doby nese jméno Kicking Horse Pass – průsmyk Kopajícího koně. Stejně byla nazvána i řeka, která stéká v mnoha kaskádách až do úzkého a velmi dlouhého údolí, kde se vlévá do řeky Columbie. Toto údolí je vlastně hluboká příkopová proláklina kopírující ze západní strany Skalnaté hory v neuvěřitelné délce 1600 km, známá pod názvem Rocky Mountain Trench. Klesání od hlavního rozvodí je tak prudké, že se při stavbě železnice původně uvažovalo o tunelu pod průsmykem. Ten by však zdržel stavbu o celý rok. Proto se od něj nakonec upustilo, a vznikla tak trať s nebezpečným sklonem 4,5 %. Už její stavba si vyžádala mnoho obětí. Dělníci zde balancovali na chatrných lešeních nad horskými bystřinami a manipulovali…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kanada