Podle prastaré báje, zmíněné v desátém svazku Strabónovy Geógrafiky, se jeden z mnoha střetů dlouhé bitvy mezi olympskými bohy a Giganty odehrál v oblasti dnešních Dodekanés. Rozzuřený vládce moří Poseidón tam ukončil pronásledování Giganta Polybóta, když svým zlatým trojzubcem odlomil část ostrova Kos a umným vrhem srazil obra do mořské hlubiny. Pod vrženým skaliskem, které dnes známe jako ostrov Nisyros, zůstal Polybótos uvězněn na věky věků. Tento krutý úděl dosud ztěžka vydýchává – jeho horký dech se dere k povrchu Nisyru v podobě stovek fumarol.

Nisyros leží v tzv. jihoegejském sopečném oblouku, v linii, jež probíhá od Saronského zálivu přes nejjižnější ostrovy Kyklad a ostrov Kos k tureckému pobřeží a na níž se od mladších třetihor dodnes projevuje více či méně intenzivní sopečná činnost. Ta pomohla na svět i Nisyru, který je stratovulkánem se základy založenými podmořskými erupcemi někdy před 160 000 lety. K těmto erupcím došlo ve vulkanickém poli, k němuž patří i západní část ostrova Kos a rovněž ostrůvek Giali, blízký soused Nisyru, dnes nápadně zjizvený pemzovým lomem. Příbuzenské pouto mezi Nisyrem a Kosem je však možná ještě těsnější, neboť podle některých názorů se ostrov vynořil v důsledku formování obrovské podmořské kaldery, jejíž protější svah tvoří záliv Kefalos na Kosu. Na každý pád je pozoruhodné, jak tuto geologickou pospolitost předjímá báje zveřejněná někdy okolo přelomu našeho letopočtu.

Další utváření Nisyru bylo značně složité. Ostrov postupně modelovala řada různorodých erupcí, z nichž dvě byly zvláště ničivé. Při té mladší, která proběhla před 35 000 lety…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Řecké ostrovy