Zhruba dvě hodiny cesty z Hanoje na jih leží provincie, jež se v posledních letech stala nedílnou součástí programu mnoha turistických zájezdů. Ty se ovšem v Ninh Binh zpravidla zastaví jen na otočku. Tato oblast má přitom mnohem víc zajímavostí, než lze obsáhnout za obvyklou půlku dne.

Hoa Lu
Pro Vietnamce, kteří uctívají své národní předky a hrdiny, bývá návštěva Ninh Binh spojena s vlasteneckou připomínkou, již ztělesňuje místo zvané Hoa Lu. Jeho návštěva už ale dnes jen stěží stačí k představě, že právě zde v letech 968–1010 stálo sídelní město vietnamských králů. Založil ho panovník Dinh Bo Linh, jehož nástup na trůn je spojen s ukončením tzv. tisícileté čínské nadvlády nad Vietnamem.

Konflikty se severním sousedem se táhnou celými vietnamskými dějinami, od dob dávno před naším letopočtem až do současnosti. Čínská dynastie Chan učinila na přelomu 3. a 2. stol. př. n. l. z říše Vietů (jež tehdy zahrnovala jen sever dnešního Vietnamu) svou podřízenou provincii. V následujících staletích pak Čína s přestávkami uplatňovala svou svrchovanost nad Viety, kteří se samostatnosti dočkali teprve v půlce 10. stol. Trvalo pak ještě nějakou dobu, než se nové království stabilizovalo, a v tom sehrál důležitou roli i zmíněný panovník.

Hoa Lu zůstalo sídelním městem až do roku 1010, kdy se panovníci dynastie Ly přestěhovali do Thang Longu, dnešní Hanoje – ta pak zůstala hlavním městem po většinu dalších věků. V malebné krajině dnes stojí dvě královské svatyně. Jedna je zasvěcena Dinh Bo Linhovi (zvanému také panovnickým jménem Dinh Tien Hoang), druhá pak panovníkům následující dynastie Le, kteří vládli rovněž odsud.

Trang An a Tam Coc
Většinu zájemců přitahuje Ninh Binh vápencovými skalisky, rozesetými ve zdejší jinak rovinaté krajině. Nejbližší z nich se tyčí co by kamenem dohodil od stejnojmenného správního centra provincie. Malebnost zdejších scenerií vysloužila této krajině přezdívku „Halong na pevnině“ – a nejde jen o reklamní slogan. Využil ji mj. australský režisér Phillip Noyce, který zde natáčel filmovou verzi slavného románu Grahama Greena Tichý Američan, možná nejzajímavějšího zahraničního románu o Vietnamu. V červnu 2014 se tato krajina dostala i na seznam Světového dědictví UNESCO jako „krajinný komplex Trang An“. Do něj spadá i výše zmíněné Hoa Lu. Název Trang An se vztahuje k nedalekému místu, jednomu ze dvou hlavních, kde si lze vychutnat krásu krajiny při plavbě na lodičkách. Jde o celý systém říčních ramen, jezírek a mokřin, jež jsou často vzájemně propojené.

Spojení vody a skalisek by jistě vkus návštěvníka odchovaného asijskou výtvarnou estetikou potěšilo samo o sobě, zdejší plavby však nabízejí ještě něco navíc. Zdánlivě neprostupné pásy vápencových skalisek jsou totiž na mnoha místech proděravěné přirozenými tunely, jimiž lze bez nesnází proplout – i když v některých obdobích voda…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Vietnam