Mezi Skalistými horami a Pobřežním pohořím se v kanadské provincii Britská Kolumbie rozkládá několik prastarých horských hřbetů, které nesou společné označení Kolumbijský masiv. Jedním z nich jsou Selkirkovy hory. Z obou stran je od ostatních hřebenů odděluje údolí řeky Kolumbie, která tu teče nejdříve na sever, aby se pak stočila velkým obloukem opět na jih. Obě hlavní transkontinentální komunikace, dálnice č. 1 a železnice, tu procházejí jediným sjízdným průsmykem, který protíná horský hřbet mezi tímto obloukem a kanadskou hranicí. Jmenuje se podle svého objevitele, ale v podvědomí zasvěcených figuruje především jako průsmyk s největším počtem lavin v Kanadě.
Major Albert Bowman Rogers byl bývalý americký kavalerista z válek se Siouxy, který se po odchodu do civilu stal železničním zeměměřičem. V roce 1881 ho najala Canadian Pacific Railway (CPR) – státní společnost, která vznikla pro nelehký úkol výstavby první transkanadské železnice. Hlavním úkolem nového zeměměřiče bylo vytyčit trasu přes západní pohoří.
Společnost původně chtěla kopírovat tok řeky Kolumbie, což však znamenalo pokračovat asi 100 km na sever, pak učinit obrat o 180° a sledovat Kolumbii dalších více než 100 km směrem na jih. Major Rogers byl jiného názoru. Průzkumná skupina, kterou vedl směrem od západu přes pohoří, vystoupala po mnoha útrapách kolem řeky Illececillewaet do vzdálenosti pouhých 30 km od vrcholu průsmyku, o němž byl zeměměřič přesvědčen, že se hodí pro výstavbu přejezdu přes pohoří. Samotného cíle však vyměřovači nedosáhli, protože fatální nedostatek potravin donutil skupinu k návratu. O rok později tvrdohlavý Rogers svůj pokus zopakoval a pronikl do Selkirkova pohoří z východní strany podél Bobří řeky. Průsmykem, který dodnes nese jeho jméno, pak vyměřil trasu železnice a ušetřil společnosti 240 km trati. CPR mu jako prémii a výraz vděčnosti vystavila šek na 5000 dolarů. Vzhledem k tomu, že denní mzda dělníků na stavbě železnice byla 1–1,5 dolaru za 10 hodin práce, šlo o ohromnou částku. Major Rogers byl však člověk principu a nalezení průsmyku považoval za otázku osobní prestiže. Nikdy si nenechal šek proplatit.
Stavba železnice byla dokončena v roce 1885 a následujícího roku se část Selkirkova pohoří o rozloze zhruba 1350 km2 stala národním parkem Glacier. Jeho vznik inicioval sám ministerský předseda John Macdonald, který se svou ženou celou transkontinentální trasu projel. Byl toho názoru, že železnice přiveze zástupy turistů přilákaných panenskou přírodou a obdivuhodnými horskými sceneriemi, a proto bude nutno ty nejhezčí části kolem trati…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kanada