Občas mívají i ti nejvášnivější cestovatelé chuť si trochu vydechnout. Načerpat nové síly a dopřát si příjemný relax. Také v tomto případě má Lodžské vojvodství co nabídnout. Ať už vyrazíte na západ od Lodže, anebo na severovýchod.
Zavítat můžete třeba do botanické zahrady, která zaručeně potěší všechny vaše smysly. Za návštěvu stojí i centrum, kde se dozvíte leccos o květinových kobercích vyráběných u příležitosti oslav Božího těla. Květiny budete moci obdivovat i v muzeu vystřihovánek. A dopřát si můžete také pobyt v termálních lázních.
Splněný sen podnikatele
Pokud hledáte v Lodžském vojvodství místo, kde si přijdou všechny vaše smysly na své, pak doporučuji návštěvu Afloparku neboli botanické zahrady v Pabianicích. Místa, kde vás přivítá ptačí zpěv i vůně květinových záhonů, které zároveň potěší i oči. Jablka ze zdejšího sadu si můžete vzít nejen do ruky, ale také je ochutnat. „Zahradu vytvořil Andrzej Furman, zakladatel farmaceutické firmy, kterou nyní vlastní jeho synové,“ říká nám průvodce Mateusz Majzer. „V důchodu si tak splnil svůj sen.“ V Pabianicích se narodil, a proto jeho zahrada zároveň tak trochu voní vzpomínkami na dětství. Jejím srdcem jsou více než stoleté jabloně, které stále plodí, ale jen tak někde už je nenajdete. Na jablka leckterých z nich přitom zakladatel zahrady jako kluk běžně chodil k sousedům.
Při zakládání Afloparku myslel i na svoji manželku, která miluje květiny, zejména pak růže. Jedné z nich dal dokonce její jméno, Grażyna. O tom, že jsou ve zdejší botanické zahradě v jejich pěstování opravdu dobří, svědčí i loňské ocenění Award of Garden Excellence na XX. Světovém kongresu růží v japonské Fukuyamě. Tímto titulem se oficiálně zařadili mezi nejkrásnější růžové zahrady světa. „A jsme na to všichni mimořádně hrdí,“ říká náš průvodce. Ještě nás zavede k bylinkové a zeleninové zahrádce, ukáže, kde rostou vřesy či cibuloviny, a upozorní nás také na sochy, které zdobí zdejší cestičky. Vznikly díky iniciativě pana Furmana, který s oblibou v zahradě pořádá setkání se sochaři. V Afloparku kromě komentovaných prohlídek pravidelně připravují také různé akce, například Svátky růží, bylin či cibulovin. Velmi oblíbené jsou za hezkého počasí i pikniky. Školní děti si tady mohou zkusit zasadit a vypěstovat svoji vlastní rostlinku. V útulné kavárně, která patří k zahradě, si kromě kávy můžete dát i čerstvě vylisovanou šťávu ze zdejších jablek, koupit si med od místních včel anebo obrazovou publikaci, jež zobrazuje Aflopark v proměnách čtyř ročních období.
Tradice květinových koberců
Za květinovou vůní můžete putovat i do vesnice Spycimierz. Pochlubit se zde mohou unikátní 200 let dlouhou tradicí, nedávno zapsanou na seznam nehmotného dědictví UNESCO. Už dvě staletí zde místní lidé vytvářejí originální květinové koberce. A to u příležitosti oslav Božího těla, kdy podle věřících Bůh sestupuje z oltářů mezi lidi. Podobný zvyk dodržují ještě v dalších čtyřech polských vesnicích, ale ve Spycimierzi má tato tradice nejdelší historii. Letos oslavy Božího těla, v Polsku jednoho z nejdůležitějších církevních svátků, připadají na 4. červen. Pokud zmíněnou slavnost už letos nestihnete, můžete se zastavit alespoň v Centru spycimierského Božího těla a prohlédnout si ukázky těchto koberců. A také se dozvědět, že ve světě existuje podobná tradice, ale vzory bývají jiné. V Portugalsku nebo ve Španělsku tvoří koberce třeba z ovoce a zeleniny, zatímco v Itálii skládají z květin biblické postavy. Ve Spycimierzi lidé sází především na takzvanou „rosettu“, neboli na pestrobarevný koberec z již tradičně používaných květin.
„Na úplném začátku bývaly tyto koberce mnohem skromnější než dnes, lidé na ně používali hlavně písek a větvičky,“ říká náš průvodce Jędrzej Kałużny. „Postupně přidávali také květiny natrhané v okolí a vytvářeli přírodní vzory.“ Dnes se na výrobě koberce podílí celá vesnice, kde žije jen asi 500 obyvatel. Kromě volně rostoucích květin používají i květiny, které pěstují na svých zahrádkách speciálně pro tuto příležitost. Už kolem páté hodiny ranní začínají místní lidé vytvářet vzory, natrhané okvětní plátky ukládají na bílý písek do předem připravených forem a na závěr je někdy i pokropí vodou, aby je neodvanul vítr. Aranžování trvá obvykle až do časného odpoledne. Každá rodina má přitom své tradiční vzory, jež se předávají z generace na generaci. Výsledný koberec je dlouhý asi jeden kilometr a vede od kostela kolem čtyř oltářů, z nichž si lid..
Úplné znění článku naleznete zde