Zahrady v Su-čou

Pavilon Zelenavých vln je nejstarší zahradou v Su-čou. Pochází z 11. stol. a naše únorová návštěva má rozhodně něco do sebe – začínají kvést slivoně a jsme tu úplně sami. Sice promrzlí, ale zato je tu klid a my se můžeme vžít do pocitů dávných čínských literátů, kteří se sem uchylovali k meditaci, a současně se v klidu těšit poeticky laděnými sceneriemi. To se většině návštěvníků, kteří sem přijdou v hlavní sezoně, nepoštěstí, neboť slavné zahrady jsou magnetem pro turistické kanceláře z celého světa.
V letech 1997 a 2000 bylo devět z 69 sučouských zahrad zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO. Kromě pavilonu Zelenavých vln to jsou zahrada Mistra rybářských sítí, zahrada Skromného úředníka, zahrada Prodlévání, zahrada Šlechtění mysli, Lví háj, zahrada Manželského páru, Horská vila všeobjímající krásy a zahrada Hlubokého rozjímání. Jejich zápis byl zdůvodněn mj. tím, že „(zahrady) reprezentují vývoj čínské zahradní architektury za dobu více než dvou tisíc let.“
Dnešní Su-čou je čtyřmilionové velkoměsto, na první pohled stěží rozpoznatelné od jiných čínských měst. Převažuje beton, ocel a sklo, v ulicích jsou tisíce aut, hluk a chaos. Ty časy, kdy bylo spolu s nedalekým městem Chang-čou přirovnáváno k ráji na Zemi, jsou dávno pryč. Ale stará čtvrť města se svou hustou sítí kanálů, stovkami kamenných mostů a pagodami stále ještě připomíná pověstné „Benátky Východu“. A díky zahradám je Su-čou jedinečným muzeem čínského zahradnictví. Zahrady za vysokými bílými zdmi stále ještě jakýsi „ráj na Zemi“ nabízejí…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 5/2018

Shopping Cart