Je únor a my po kamenném můstku vstupujeme do zahrady s názvem pavilon Zelenavých vln. Naproti vchodu se zvedá uměle navršený kopeček porostlý čínskými javory. Mezi kameny fantaskních tvarů se tu vlní úzké chodníčky. Všechny končí na vrcholku u pavilonu, který dal zahradě název. Klikatícím se koridorem procházíme do síně Pěti set literátů. Ve zdech koridoru je celkem 108 oken s ozdobným mřížovím, která nabízejí různé pohledy na rozmanité zahradní scenerie – na křivolaký kmínek borovice elegantně se sklánějící nad zvláštním děrovaným kamenem, na květináč s půvabnou bonsají nebo na ladné křivky bambusů ohnutých větrem. Jako by si člověk prohlížel díla čínské krajinomalby.
Pavilon Zelenavých vln je nejstarší zahradou v Su-čou. Pochází z 11. stol. a naše únorová návštěva má rozhodně něco do sebe – začínají kvést slivoně a jsme tu úplně sami. Sice promrzlí, ale zato je tu klid a my se můžeme vžít do pocitů dávných čínských literátů, kteří se sem uchylovali k meditaci, a současně se v klidu těšit poeticky laděnými sceneriemi. To se většině návštěvníků, kteří sem přijdou v hlavní sezoně, nepoštěstí, neboť slavné zahrady jsou magnetem pro turistické kanceláře z celého světa.
V letech 1997 a 2000 bylo devět z 69 sučouských zahrad zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO. Kromě pavilonu Zelenavých vln to jsou zahrada Mistra rybářských sítí, zahrada Skromného úředníka, zahrada Prodlévání, zahrada Šlechtění mysli, Lví háj, zahrada Manželského páru, Horská vila všeobjímající krásy a zahrada Hlubokého rozjímání. Jejich zápis byl zdůvodněn mj. tím, že „(zahrady) reprezentují vývoj čínské zahradní architektury za dobu více než dvou tisíc let.“
Dnešní Su-čou je čtyřmilionové velkoměsto, na první pohled stěží rozpoznatelné od jiných čínských měst. Převažuje beton, ocel a sklo, v ulicích jsou tisíce aut, hluk a chaos. Ty časy, kdy bylo spolu s nedalekým městem Chang-čou přirovnáváno k ráji na Zemi, jsou dávno pryč. Ale stará čtvrť města se svou hustou sítí kanálů, stovkami kamenných mostů a pagodami stále ještě připomíná pověstné „Benátky Východu“. A díky zahradám je Su-čou jedinečným muzeem čínského zahradnictví. Zahrady za vysokými bílými zdmi stále ještě jakýsi „ráj na Zemi“ nabízejí.
První zmínky o městě pocházejí z doby před dvěma a půl tisíci lety. V období Válčících států (475–221 př. n. l.) bylo Su-čou hlavním městem jednoho z jihočínských států a jeho význam rostl. Když byl na přelomu 6. a 7. stol. vybudován Velký kanál mezi severem a jihem Číny, město se díky strategické poloze stalo důležitou dopravní křižovatkou, centrem obchodu, překladištěm zboží a o něco později také centrem výroby hedvábí, bavlny a saténu.
Oblibě Su-čou nahrávalo i příznivé klima, úrodná půda, příjemná atmosféra města na vodě. Jednoduše, moc pěkně se tu žilo. Město odjakživa přitahovalo umělce a literáty. Vysloužilí úředníci se sem stěhovali po odchodu ze služby v úřednickém aparátu státu, stavěli si tu sídla se zahradami a trávili podzim života.
O prvních zahradách v Číně se dozvídáme už od významného čínského historika S‘-ma Čchiena, který píše o rozmařilých vládcích první čínské dynastie Šang, kteří plnili rybníky vínem, stromy ověšovali masem a bujaře se veselili. Důležité pro podobu městských zahrad, jak je můžeme vidět v Su-čou, bylo období dynastie Chan (206 př. n. l. – 220 n. l.). Vládnoucí třída tehdy prahla po nesmrtelnosti a zahrada v pojetí jejích příslušníků měla být imitací bájné krajiny Ostrovů nesmrtelných ve Východním moři se třemi svatými horami. Zahrada měla přivábit nesmrtelné bytosti a vylákat z nich recept na elixír nesmrtelnosti. Tehdy vznikl koncept zahrady jako miniatury skutečné přírody. Nezbytností v ní byly voda a velké kameny.
K největšímu rozkvětu zahrad docházelo ale paradoxně v dobách, kdy s Říší středu nebylo vše tak docela v pořádku. Mnoho jich vzniklo v době všeobecného znechucení ze zkorumpované vlády, morálního úpadku a politické nestability. Bylo to především v době dynastie Sung (960-1278), kdy sever Číny dobyli Mongolové a hlavní město se s celým úřednickým aparátem přestěhovalo na jih – do nedalekého Chang-čou. Vzdělaní úředníci se v takových časech často odvraceli od oficiální konf…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Čína – památky UNESCO