Mariefred je malé městečko na břehu jezera Mälaren. Stěží byste si ho všimli, kdyby tu nebyl jeden z nejstarších zámků ve Švédsku – Gripsholm. „Býval tady žalář, ve kterém Gustav Natvrdlý léta věznil Gustava Zatvrdlého, a zámek měl hrozně tlusté zdi a takovou kulatou klec na zajatce a příšernou díru – nebo to byla studna? Ale nejkrásnější ze všeho bylo divadlo, takové maličké – asi aby se tam při obléhání nenudili.“
Takto popisuje historickou památku spisovatel Kurt Tucholsky ve své světoznámé novele Zámek Gripsholm. Měl to štěstí, že v přistavěném křídle zámku strávil se svou milou celé prázdniny. To bylo ovšem ve dvacátých letech minulého století.
Nicméně městečko Mariefred působí i dnes, jako by se tu tak trochu zastavil čas. Jakkoli zdejší mládež jistě holduje jako všude jinde internetu a kokakole, na první pohled se tu uchovala takřka pastorální idylka. Dokonce i vláček, který sem zajíždí, vyfukuje páru jako kdysi. Ani v létě tu nejdou návštěvnící do stovek, nádraží působí příjemně ospale. Jen lidí, kteří by si tu pronajali na léto byt, asi v dnešní hektické době ubylo. I při krátké návštěvě však procházka uličkami a po břehu jezera úžasně uklidňuje. Jako by tu ještě působilo fluidum někdejšího mnišského kláštera Pax Mariae z konce 15. století.
Zámek je jen o málo mladší, ale stojí na místě staršího hradu, jehož renesanční přestavbu zahájil udatný Gustav Vasa v roce 1537. Na stavbě pracovali dva architekti – Henrik von Cöllen a Fredrik Nussdorffer. Když došel stavební materiál, nechal protestant Vasa klidně rozbořit nedaleký klášter Vårfruberga. Přesto se stavba vlekla. Asi proto, že obranný význam neměla ani v době svého vzniku. Zato jako vězení posloužila dobře. Nikoli Gustav, ale jeho následníci Erik XIV. a Jan III. se tu postupně věznili, i s rodinnými příslušníky. Přítrž bratrskému boji učinil až další Vasův syn Karel IX., který Erika vysvobodil pod záminkou, že je třeba opravit strop. Dějiny byly ještě pestřejší, než líčení spisovatelovo. Jednu dobu tu bylo žalářováno i 35 nepřátel státu.
Zámek byl později mírně upravován, ale svůj renesanční charakter si naštěstí udržel dodnes. Čtyři válcové věže na nárožích a zejména malebná poloha nad jezerem mu dodávají takřka pohádkový ráz. Největším lákadlem je ono zámecké divadlo, které dal zbudovat uměnímilovný Gustav III. Unikátní je i zámecká sbírka dvou tisíc portrétů, i když Tucholsky pro obrazy moc pochopení nenašel. Přesto se mu v Marienfredu tak líbilo, že se tu nechal pohřbít. Ostatně líbilo se tu i Janě Brejchové, když na zámku v roce 1963 s Walterem Gillerem a jeho ženou Nadjou Tillerovou točila filmovou adaptaci slavné románové předlohy. Ztvárnila v ní hlavní roli Lydie.
Další články z vydání o Švédsku zde