V kterém hlavním evropském městě si můžete bez jakýchkoli obav zaplavat, třeba o polední přestávce v práci? Rozprostírá se na poloostrově, který obtéká Aara, jež mu hlavně v létě dodává ležérní prázdninovou atmosféru. Bern – čtvrté největší město v konfederaci, kreativní centrum politické moci Švýcarska, hospodářský motor regionu a atraktivní turistický cíl.
Johann Wolfgang Goethe v dopise své přítelkyni Charlottě von Stein označil Bern za nejkrásnější město, jaké kdy viděl. Psal se tehdy rok 1779. Nebyl zdaleka sám a ani první či poslední, kdo si zamiloval šarm města, jež je od roku 1848 metropolí konfederace a sídlem spolkové vlády a parlamentu.
Bern, jehož staré město je od roku 1983 zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO, založil kolem roku 1191 vévoda Berchtold V. z Zähringenu. Jemu prý město vděčí také za své jméno. Dostalo ho údajně podle zakladatelovy první trofeje z okolních lesů, medvěda, což je v němčině Bär. V městském znaku je šelma doložena od roku 1224, rokem 1513 začíná tradice chovu medvědů hnědých, nejprve před věží Käfigturm, pak v příkopu Bärengraben a od roku 2009 v areálu Bärenpark o ploše 6000 m2 nedaleko řeky. Huňáče má ve znaku také hokejový klub SC Bern a jeden ve 20. letech 20. stol. nahradil na určitou dobu orla v logu dalšího symbolu nejenom města, ale celé konfederace. Jde o slavnou mléčnou čokoládu podlouhlého tvaru s odlamovatelnými dílky jehlanovitého tvaru znázorňujícími fascinující alpský štít Matterhorn. Sladké „pyramidy“ vymyslel v roce 1908 syn zakladatele čokoládovny Theodor Tobler a jeho bratranec Emil Baumann. Čokoláda Toblerone získala ochrannou známku Institutu pro duchovní vlastnictví, a stala se tak první patentovanou mléčnou čokoládou s medem a mandlemi.
Na patentovém úřadě v Bernutehdy tehdy pracoval mladý fyzik Albert Einstein, který o pár let dříve přišel se svojí teorií relativity. Své vědecké práce, které změnily svět, napsal z velké části v domě v ulici Kramgasse 49, kde s rodinou bydlel v letech 1903–1905 a kde je dnes jeho muzeum. Že je vše relativní, potvrzuje i městský potok uměle vedený starým městem, který v jednom úseku od Zytglogge, hodinové věže, ve směru k mostu Nydeggbrücke teče jaksi „nahoru“. Nejde však o porušení přírodních zákonitostí, nýbrž o optický klam.
Kdyby většinu starého města nespolykaly v roce 1405 plameny požáru, něco přes 140 000 obyvatel dnešního Bernu by se zřejmě jen stěží mohlo procházet nejdelšími arkádami na světě. Původní dřevo nahradil jako stavební materiál po mohutném požáru pískovec, ze kterého vzniklo podloubí ve čtyřech hlavních ulicích ((Spital-, Markt-, Kram- a Gerechtigkeitsgasse), jemuž se lidově přezdívá „roura“. Táhne se totiž celým centrem města téměř bez přerušení, od kostela Heiliggeistkirche až po most Nydeggbrücke. V horkém létě poskytne vítaný stín, na podzim ochrání před plískanicemi. Jen před vodou ze 26 fontán symbolizujících počet švýcarských kantonů vás neochrání nic, leda byste se náměstí Bundesplatz jednoduše vyhnuli.
Byla by ale docela škoda přijít o oblíbený „mokrý“ turistický magnet, který někdejší spolkový prezident Joseph Deiss označil za „Rütli 21. století“. Náměstí sousedící s národní bankou vzniklo kolem roku 1902 a říká se, že Švýcarsko pod ním uchovává svůj majetek ve formě zlata. Na Bundesplatz se chodí nejenom za osvěžením, ale také na politická shromáždění, kulturní či sportovní akce, vítají se zde i státní návštěvy. Každé úterní a sobotní dopoledne se promění v oblíbený trh Märit se zeleninou, ovocem i květinami, který v listopadu ovládne cibule v nejrůznějších podobách.
Univerzitní město je rovněž centrem umění s pestrou kulturní a divadelní scénou, s galerií Kunsthalle z roku 1908, s mnoha muzei, kluby i pouličními…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jungfrau a Adelboden