Blahovičníky neboli eukalypty jsou zcela výjimečné stromy. Poprvé se na světě objevily asi před 60 miliony let a za tu dobu se v Austrálii, své domovině, vyvinuly až do současného počtu téměř 700 druhů. Jsou mezi nimi skuteční obři, například v lesích jihozápadní Austrálie můžeme spatřit blahovičník karri (Eucalyptus diversicolor) dosahující výšky téměř jednoho sta metrů. Jako trpaslíci pak působí druhy křovité formace střední Austrálie označované jako mallee. Některé druhy vydrží tropické teploty přes 50 °C, jiné klidně snášejí sněhovou pokrývku vysoko v horách. Eukalyptům, těmto rostlinným králům Austrálie, se podařilo ovládnout celý kontinent. Tvoří přes 80 % lesních porostů. A protože je tento kontinent nadmíru suchý, musely si vyvinout množství důmyslných adaptací, aby se s nehostinným klimatem dokázaly vyrovnat. Jejich až patnáct metrů hluboké kořeny dokážou čerpat vodu z velkých hloubek, kam většina ostatních rostlin nedosáhne. Pevné, kožnaté listy jsou pokryty voskovou vrstvičkou, která výrazně omezuje odpařování a šetří tak vzácnou vodou. Listové čepele jsou navíc po většinu dne natočeny kolmo k zemi. Tak jsou blahovičníky schopny nejlépe využít ranní a odpolední šikmé světlo, zatímco v době poledního žáru nastavují spalujícím slunečním paprskům pouze úzkou hranu listu. Proto je marné hledat pod korunami blahovičníků blahodárný stín. Dalším vážným problémem, s nímž se musely blahovičníky vyrovnat, bylo množství hladových strávníků, kteří by si chtěli na jejich šťavnatých listech pochutnat. A právě proto mají eukalypty takové množství silic a olejů, které činí jejich listí sice voňavé, ale pro většinu živočichů zcela nepoživatelné. A tak jen pár druhů hmyzu a medvídek koala okusují tyto stromy v rozlehlých lesích na východě Austrálie.
Díky velmi rychlému růstu (až tři metry za rok), značné odolnosti v nepříznivých podmínkách, kvalitnímu, těžkému a pružnému dřevu s obsahem přirozených konzervačních látek v podobě silic a etherických olejů, si získaly eukalypty značnou oblibu i mezi novými osídlenci z Evropy. Dřevo bylo v 90. letech 19. století dováženo do Londýna a Edinburgu jako dlažební materiál, v Africe i v Indii se z něho vyráběly železniční pražce. Schopnosti blahovičníků vysušovat močály a bažiny se v minulosti hojně využívalo k ozdravění krajiny v rámci boje s malárií. Proto se dnes můžeme v mnoha oblastech světa, hlavně však ve středozemí setkat s rozsáhlými porosty uměle vysazeného blahovičníku kulatoplodého (Eucalyptus globulus). Esence aromatických látek získávané z listů destilací vodní párou se používají v kosmetice, v lékařství, ale i při výrobě cukroví a některé drobné druhy eukalyptů se pěstují jako pokojové rostliny.
Blahovičník však není jen užitečný, ale je i krásný. V polopouštní krajině potěší oko poutníka sivou zelení listů a uklidní ho ladnou elegancí hladkých kmenů. Vzrušení se pak zmocní každého, kdo uvidí blahovičník rozkvétat. Téměř naráz se otevřou pohárky kryjící poupata a strom se náhle rozzáří šarlatovou, žlutou nebo bílou barvou svých květů. Jméno Eucalyptus dobře vystihuje tuto zvláštnost, v řečtině totiž znamená „dobře ukrytý“ (míněno květ). Stromy investují do svých květů značnou část energie a velké exempláře mohou vyslat do světa i několik desítek miliónů semen ročně. Avšak aby se takovýto gigant úspěšně rozmnožil, musí mu někdy napomoci i lesní požár. Popel ze spálené opadanky poskytne potřebné živiny, a navíc žár zahubí konkurenční rostliny a v neposlední řadě i mravence, kteří zlikvidují většinu semen, které eukalypty vyprodukují.