Blízkost kolizní zóny mezi euroasijskou a africkou litosférickou deskou měla pro portugalskou metropoli osudový význam. Otřesy půdy provázely Lisabon po celou dobu jeho existence. První velké, hodnověrně zaznamenané zemětřesení postihlo město roku 1344, další v roce 1531. V rozmezí 14.–17. století hovoří historici celkem až o šestnácti zemětřeseních různé intenzity. Ale to dodnes největší přišlo o svátku Všech svatých v roce 1755.
Docela souvislá zástavba na břehu Teja je přímo v samém centru města přerušena rozlehlým, téměř čtvercovým náměstím nesoucím jméno Praça do Comércio. Když jsem byl před sedmadvaceti lety v Lisabonu poprvé, sloužilo náměstí jako jedno velké parkoviště. Auta se tísnila namačkána na sebe v hustých řadách a uprostřed z nich vyčníval monumentální pomník s jezdeckou sochou krále Josého I. Dnes tu není po autech ani památky, ale o to více jako by na prostranství, jehož jedna strana měří skoro 200 m, vynikala osamocenost krále, kterého vláda moc nezajímala, symbolicky otočeného k svému hlavnímu městu zády – José ho opustil, když ho nejvíc potřebovalo, a vrátil se necitlivě až o svých narozeninách po 20 letech právě kvůli pompéznímu odhalení tohoto pomníku od Machada de Castro. Ostatní kulisy jsou i po letech stejné – za králem velkolepý Arco do Triunfo, klasicistní triumfální oblouk podle pařížského vzoru a jedinečný vstup do čtvrti Baixa, před králem široké schodiště záhadně se nořící do vod Teja mezi dvěma bílými sloupy. Jako by tu něco chybělo. A chybí – královský palác, jehož bylo dnešní náměstí až do 1. listopadu 1755 nádvořím. I proto se pro ně stále používá rovněž prosté pojmenování Terreiro do Paço, palácové nádvoří.
Svátek Všech svatých připadl v roce 1755 na krásnou slunečnou neděli. Lidé byli v kostelech, služebnictvo v bohatých domácnostech vařilo oběd. Ve světle následujících chvil není podstatné, v kolik hodin přesně, různé prameny se v tomto údaji rozcházejí o několik desítek minut, ale mezi devátou a desátou hodinou se najednou zatřásla zem. Během necelých deseti minut třikrát a s neuvěřitelnou intenzitou. Slabší záchvěvy se pak opakovaly skoro celý den, pokračovaly i v následujícím týdnu a pak s většími časovými odstupy ještě skoro rok. Tyhle slabší otřesy už příliš škody nenadělaly, daleko horší bylo to, co přišlo krátce po tragické desetiminutovce a dílo zkázy dokonalo. Nejprve to byly požáry vzniklé z roztopených kamen a pecí ve zhroucených domech, jež ve městě zuřily nekonečných pět dnů. A po požárech, když už byli vyděšení lidé, kterým se podařilo přežít seismické vlny, na volných prostranstvích u vody, přišly po půl hodině právě z této strany vlny vodní – tsunami. První vlna prý byla šestimetrová, některé z dalších vysoké snad až dvojnásobně, těžko dnes přesně…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Lisabon