Zimní palác, budovaný od roku 1754 na místě předchozích tří staveb z první poloviny 18. stol., je dílem architekta Bartolomea Rastrelliho, patrně nejvýznamnějšího představitele baroka v Rusku, a jeho vznik je spjat s obdobím vlády Kateřiny II. a jejího dvora. Měl být její rezidencí a shodou okolností byl dokončen právě v roce 1762, kdy Kateřina usedla na carský trůn. Není divu, že historikové tuto panovnici později vyznamenali přízviskem Veliká. Byla to chytrá, vzdělaná a cílevědomá žena, narozená jako Sophia Augusta von Anhalt-Zerbst ve Štětíně roku 1729. Do Ruska byla provdána jako 15letá dívenka v rámci složité dynastické politiky, která z ní posléze učinila jednu z nejmocnějších vladařek své doby.
Součástí reprezentace panstva bývaly odedávna i sbírky různých cenností a roztodivností včetně uměleckých děl; ostatně už Petr Veliký založil ve svém městě sbírku (poněkud hrůzných) kuriozit. A tak není divu, že mladá, inteligentní žena se s vervou pustila do budování své vlastní sbírky, zaměřené hlavně na výtvarné umění. Problém byl ale v tom, že díla tehdy nejvýše ceněných umělců (především představitelů italské a nizozemské renesance a baroka) byla už dávno „vyprodána“. V té době však již existoval obchod s uměním v moderním slova smyslu a Kateřina, jak se zdá, měla štěstí… a zřejmě i dost peněz. Už v roce 1764 bylo do Petrohradu přivezeno 225 obrazů zakoupených v Berlíně od obchodníka Gotzkowského, o pět let později následovala z Drážďan soukromá kolekce hraběte Brühla a po ní další nákupy z Francie, Anglie a dalších zemí. Zvláště významné bylo získání proslulé sbírky Josepha Antoina Crozata v roce 1772. Přední politik doby Ludvíka XV. vlastnil stovky obrazů, tisíce kreseb a grafických listů, bezpočtu soch, šperků a děl uměleckého řemesla. Po jeho smrti celá pohádková sbírka skončila v dražbě – a carevniným nákupčím se tehdy podařilo získat téměř celou kolekci olejomaleb, na 400 děl…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 8/2018