Jméno vesnice Žireč, dnešní součásti Dvora Králové nad Labem, už opakovaně zaznělo v článcích o Kuksu. Tady sídlili jezuité, s nimiž byl dlouhá léta ve sporech jejich soused, hrabě František Antonín Špork. Dnes je právě někdejší jezuitský areál zajímavým turistickým cílem, kterým lze doplnit třeba zrovna návštěvu Kuksu. A i na toho Šporka tu dojde.
Původně tu na pravém břehu Labe stála středověká tvrz, poprvé zmiňovaná roku 1348, kterou po jedné povodni renesančně přestavěl ke konci 16. stol. Adam Zilvar z Pilníkova. V roce 1622 koupila panství hraběnka Marie Magdalena Trčková, ale když byl její syn Adam Erdman, jeden z hlavních spojenců Albrechta z Valdštejna, o 12 let později spolu s ním zavražděn v Chebu, bylo panství konfiskováno a prodáno jezuitům. Ti tu zřídili noviciát, renesanční tvrz přestavěli barokně a kolem ní vystavěli další budovy. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 areál chvíli chátral, pak ho postihl požár, po něm ho vlastnili soukromí majitelé a těsně před 2. sv. válkou ho koupila Kongregace sester Nejsvětější Svátosti. Té se také v rámci církevních restitucí v roce 1995 vrátil a o šest let později ho sestry věnovaly Oblastní charitě Červený Kostelec. V té chvíli se začala psát historie jeho současného hlavního využití – někdejší zámek je dnes coby Domov sv. Josefa jediným lůžkovým zařízením pro nemocné roztroušenou sklerózou u nás. Podpořit je můžete příspěvkem do kasičky v Café Damián nebo v bylinkové zahradě – tam je to vlastně forma dobrovolného vstupného, protože jinak je zahrada přístupná volně. Ale nejen to – obě uvedená místa jsou zároveň také chráněnými dílnami, kde svojí útratou vykonáte další dobrý skutek.
A tím se zvolna dostáváme k turistickým zajímavostem areálu. Ke kavárně, která je umístěna v budově někdejšího pivovaru, snad jen jeden dovětek. Limonády ze zdejších bylinných sirupů Camellus jsou prostě skvostné. A sirupy, jejichž druhů se snad ani nedopočítáte, se tu dají i koupit a odvézt domů. Při tom množství není divu, že se už nedělají jako dřív z produktů místní bylinné zahrady, která na to přestala kapacitně stačit. Dnes se v ní zčásti pěstují rostliny pro potřeby zdejší kuchyně, ale hlavně je to místo oddechu a relaxace, místo setkávání a odpočinku jak pro klienty, tak pro návštěvníky, ale rovněž místo poučení – co říkáte třeba na Bibli v bylinkové podobě? Biblický záhon vám přiblíží některé z rostlin zmiňovaných v knize knih.
Zahrada, která je moderním pokračováním středověkých a posléze jezuitských zahrad, nese jméno Georga Josepha Kamela, jednoho z „nezapomenutelných zapomenutých“, jak jim pro sebe říkám. Jeho jméno dnes většině lidí nic neřekne, ale jméno „kamélie“ slyšel někdy snad každý. Jen někdo tuší, že botanicky patří do rodu Camellia i čajovník čínský. A málokdo ví, že Carl Linné pojmenoval tenhle rod právě po Kamelovi – moravském jezuitovi, misionáři, botanikovi a lékárníkovi, který si v době, kdy vedl lékárnu jezuitské koleje v Českém Krumlově, podal žádost o vyslání do zámořských misií a od roku 1688 až do své smrti o 18 let později působil na Filipínách. Chudým domorodcům tam poskytoval léky zdarma, korespondoval s četnými vzdělanci v Evropě i v Asii a jako první uceleněji zpracoval informace o filipínské flóře a fauně…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Východní Čechy