Mexiko je přírodně neobyčejně rozmanitou zemí, kde se nacházejí nejrůznější typy ekosystémů od stálezelených deštných lesů přes yucatánskou selvu, trnité suché lesy a horské bory až po travnaté pláně podobné severoamerickým prériím. Značnou část mexického území pokrývají také polopouště se suchomilnou, obvykle trnitou vegetací, někdy označované ne zcela správně jako pouště.
Tyto pustiny jsou navzdory zažitým představám mimořádně pestré, zajímavé a lákají přírodovědce z celého světa. Rozkládají se jednak v severozápadní části Mexika, kde pokrývají prakticky celý poloostrov Baja California a stát Sonora, i na východě, kde se táhnou od hranic s USA (východní část státu Chihuahua, státy Coahuila, Nuevo Leon, severní Tamaulipas) a pokračují dále na jih do států Zacatecas a San Luis Potosí.
Trny, ostny, špendlíky, jehlice, ostruhy i zákeřné háčky – tímto arzenálem jsou v mexických pustinách vyzbrojeny snad všechny rostliny, které po prvním nadšení začnete záhy považovat za zákeřné bodlinaté bestie. Počtem a zákeřností vedou samozřejmě kaktusy. Zejména cholly, řetízkovité opuncie, které se rády rozloučí s celými kusy svého trnitého těla jen proto, aby se zdárně šířily po okolí. Stačí jen nepatrný dotek – a kus cholly radostně odskočí od své mateřské rostliny a přitulí se ke kůži. Kaktusům směle konkurují trnité houštiny keře mesquite, česky naditce, a porosty agáve. Každý z tlustých listů agáve vyrůstajících v mohutné růžici je zakončen velkým trnem. Mají ale jednu prachšpatnou vlastnost, s níž mají zkušenost zejména fotografové. Takový fotofanatik se snaží dostat jakýsi objekt do záběru, pomalu ustupuje – a mohutný trn mu jako šídlo zajede do sedacího svalu. A hodně hluboko…
Až 10 m vysoké stožárovité stonky agáve s nádhernými květy tvoří neodmyslitelný kolorit mexické semiaridní krajiny. Agáve v ní mají i příbuzné – juky, vytrvalé rostliny často stromového vzrůstu, někdy větvité. Výškou až 10 m vyniká nad nízkými houštinami ocotillo, rostlina tvořící pruty rostoucí ve shlucích – a samozřejmě hustě otrněné. Nesou ale nádherné, jasně červené květy.
Trnité jsou i akácie. Patří do rodiny mimóz, známých svými rychlými pohyby listů při podráždění. Velmi zajímavé je soužití akácií s mravenci. Ti chrání rostlinu před škůdci – býložravým hmyzem. Tuto službu nedělají zadarmo. Strom jim za to nabízí sladkou odměnu v podobě šťávy, kterou vylučují výrůstky na lístcích, tzv. Beltova tělíska. Ale mravenci tu nejsou jedinými mlsouny. Beltovými tělísky se živí také teprve nedávno…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Mexiko