Zlatý trojúhelník - zastávka u řeky Öxará

Zlatý trojúhelník

Dokud nezačala turistický průmysl decimovat pandemie covidu-19, býval Reykjavík velmi častou zastávkou na cestě velkých výletních lodí, které často vyčnívaly nad nízkými přístavními budovami a zaplavovaly místní ulice tisíci návštěvníků ze všech koutů světa. Jeden z nejžádanějších fakultativních výletů nabízených jednodenním turistům se nazývá Zlatý okruh nebo taky Zlatý trojúhelník.

Nenáročný výlet probíhá v příznivé vzdálenosti od hlavního města a spojuje přírodní krásy islandské krajiny s významnou historickou památkou. Jako „trojúhelník“ se označuje proto, že základní zastávky na jeho trase jsou právě tři.

Nejstarší národní park
První zastávka není ani hodinu jízdy od Reykjavíku. Oblast, kde se do největšího islandského jezera Þinkvallavatn vlévá nevelká říčka Öxará, leží v riftové zóně mezi atlantskou a euroasijskou litosférickou deskou. Krajinu tu přibližně před 10 000 lety pokryla silná vrstva lávy, a vzhledem k tomu, že se desky od sebe vzdalují rychlostí 5–20 mm ročně, její roztrhané vrstvy zde vytvořily bizarní útvary. Mezi veřejností je tato oblast dnes populární mj. proto, že byla jedním z míst, kde se natáčel proslulý seriál HBO Hra o trůny. Zatímco pro hekticky fotící turisty jsou obnažené čedičové skály dějištěm scén ze seriálu, pro obyvatele ostrova je to nejposvátnější místo jejich dějin. Islanďané tato místa znají a respektují už více než 1000 let, přesněji od roku 930. Tehdy zde zasedl první alting, patrně nejstarší parlament světa. Celá oblast nese po staletí název Þingvellir – Sněmovní pláň. Stejně se jmenuje i nejstarší islandský národní park, vyhlášený k její ochraně už v roce 1930 a roku 2004 zapsaný na seznam Světového dědictví UNESCO.

Místo pro zasedání altingu bylo vybráno kolem roku 928 na zkonfiskované půdě tak, aby v okolí byl dostatek pastvy, vody, ryb v nedalekém jezeře a v dřívějších dobách i dřeva na otop v březových hájích. Nemalou úlohu zde hrála i přibližně stejná vzdálenost od většiny sídel, která se tehdy nacházela především na západě a jihozápadě Islandu. Kdo však přijížděl z řídce osídlených východních fjordů, strávil na cestě až 17 dní. Zasedání altingu trvalo zhruba 2–3 týdny a bylo nejdůležitější událostí na ostrově. Rokování probíhalo na malém pahorku Lögberg, kde dnes na stožáru vlaje islandská vlajka. Tam stával lögsögumaður neboli zákonopravce, který předsedal shromáždění asi čtyř desítek náčelníků, nazývaných godi (goði). Každý z nich měl po ruce ještě dva poradce ze své družiny.

Zlatý trojúhelník - Gejzír Strokkur
Gejzír Strokkur

Zákonopravce byla vůbec nejvyšší funkce na Islandu. Volil se na tři roky a musel to být vážený a moudrý muž. Všechny zákony musel znát zpaměti a přednášet je v okamžiku, kdy bylo třeba. Měl i velkou autoritu a rozhodovací pravomoc. Do dějin vstoupil např. Thorgeir Thorkelsson v roce 1000, kdy se na alting dostavili zástupci křesťanské i pohanské strany, každý se svým zákonopravcem. Shromáždění se nakonec usneslo, aby rozhodl Thorgeir, který zastupoval pohanskou stranu. Zákonopravce strávil 24 hodin meditací pod koňskou kůží a pak překvapivě rozhodl, že příštím náboženstvím Islanďanů bude křesťanství. Pohané ovšem mohou dál uctívat své germánské bohy, ale pouze v soukromí.

Pro ostatní účastníky bylo shromáždění hlavně obrovskou společenskou událostí. Pláň se pokryla stany, kde se prodávalo jídlo, pivo i další zboží. Domlouvaly se zde důležité obchody i navazovaly známosti. Odhaduje se, že v prvních staletích se zasedání altingu zúčastňovala až desetina veškerého obyvatelstva Islandu.

Kromě zákonodárné mělo zasedání i soudní moc, takže rovněž vynášelo rozsudky. Až do období norské nadvlády se i hrdelní zločiny řešily „jen“ vyloučením z komunity. Ve stávajících podmínkách to byl v podstatě rozsudek smrti, ale přece jen jistou šanci odsouzenci skýtal. Teprve když alting ztratil zákonodárnou moc, stal se pouze soudním dvorem a zároveň vešly v platnost norské a později dánské zákony, začalo se zde i popravovat. Místní názvy připomínají, že se tu stínalo, věšelo i upalovalo. Na řece Öxará najdeme tůň, kde se topily ženy, které zavraždily své dítě.

Naposled se tu alting sešel v roce 1798. S vyhlášením autonomie a návštěvou Kristiána IX. v roce 1874 vznikl nový parlament v Reykjavíku, ale samotný akt předání nové ústavy dánským panovníkem se odehrál právě zde, samozřejmě za obrovské účasti a pozornosti Islanďanů. Na oslavu 1000. výročí založení altingu spojeného s vyhlášením prvního islandského národního parku přišlo v roce 1930 prý až 40 000 lidí. Obrovské pozornosti se místo dočkalo i v červnu 1944, kdy zde byla vyhlášena definitivní samostatnost a na pahorku Lögberg byl zvolen první islandský prezident…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Island

Zlatý trojúhelník

Shopping Cart