Na vlhkých rašeliništích leží jako velké korálky oválné, červené plody klikvy žoraviny, chutí podobné brusinkám, ale kyselejší a šťavnatější. Na stejných místech také rostou borůvkám velmi podobné vlochyně. Traduje se o nich, že jsou lehce jedovaté, a proto je nikdo nesbírá a nezkušenému sběrači se prozradí svou nebarvící, bělavou dužninou. Typicky severským, případně vysokohorským druhem je medvědice arktická, Arctostaphylos uva-ursi. Její latinské jméno znamená v překladu medvědí hrozen. Ani její moučnaté, brusinkám podobné plody lidé nesbírají, ale zato si na nich pochutnávají medvědi, ptáci i drobní hlodavci. Seveřané však medvědicí v žádném případě neopovrhují, sbírají však jen její kožovité, drobné lístky. V lidovém léčitelství severských národů měla medvědice vždy své důstojné místo. Rychle usušené a rozdrolené lístky vyloužené ve vodě se tradičně používaly a mnohde ještě používají na zánětlivá onemocnění močových cest a pro své desinfekční účinky také jako obklady hnisavých ran…

Úplné znění článku naleznete v časopise Země světa č. 2/2005

Více informací o Norsku naleznete zde: www.norge.cz