Rozhlasová reportérka se ptá starého dobrodruha a známého lovce africké zvěře na jeho nejdramatičtější zážitky. „Stál jsem tak jednou bez pušky, ani nůž jsem u sebe neměl. A lev se mi díval přímo do očí. Vrčel, cenil zuby a nervózně pošvihával koncem ocasu. Byl jsem u něho tak blízko, že jsem slyšel i bzučení much, které mu létaly kolem zkrvavené tlamy. Pak se přikrčil, chřípí se mu trochu rozevřelo a… skočil.“ „Proboha, a co bylo dál?“ ptá se vyděšeně reportérka. „Coby, šel jsem k další kleci. Bylo to totiž v zoo.“
Tahle úsměvná a už dost stará anekdotická historka mě napadá, když pozoruji za skleněnou stěnou tři spící lvy v zoo ve Dvoře Králové. A uvědomuji si, jak se změnil náš pohled na svět zvířat a jak se změnily i zoologické zahrady. Dnes již nejsou lovci divé zvěře tak obdivovaní jako v časech Saturnina a Ernesta Hemingwaye. Veřejnost dává přednost ochraně zvířat, nikoli jejich lovu. A ani ty klece už nejsou v zoologických zahradách populární, ba většina těchto zařízení se snaží o úplnou eliminaci mříží a maximální zvětšení výběhů.
U nás je tradičním propagátorem tohoto nového pojetí právě zoo ve Dvoře Králové. Zaměřuje se především na velká africká zvířata, kterým nabízí opravdu velkorysé výběhy. Jako jediná v republice také nabízí od května do září „africké safari“, pozoruhodné výlety ve speciálně upravených safaribusech, v nichž se návštěvníci projíždějí mezi volně se pasoucími zvířaty. Ti, kdo byli na skutečném safari v Africe, jistě přiznají, že zdejší antilopy jsou mnohem „vypasenější“ a vypadají zdravěji než jejich divocí příbuzní.
Královédvorská zahrada je místem příjemným nejen pro lidi, ale hlavně pro zvířata. Ta zde mají svá napajedla, úkryty i dost prostoru k vytváření podobných sociálních vztahů, jaké panují ve volné přírodě. Bariéry mezi zvířaty a návštěvníky zahrady jsou většinou přírodní, v podobě vodních kanálů, skalnatých zdí, příkopů a farmářských plotů. V uzavřených pavilonech je samozřejmě sklo.
Zoo ve Dvoře Králové je moderní instituce, která plní významné poslání vzdělávací, vědecké i chovatelsko-ochranářské. Její vzdělávací program je zaměřený především na návštěvníky zahrady. K samozřejmým doplňkům každé expozice patří informace slovem i obrazem a stále častěji i oblíbenou interaktivní formou.
Zahrada je však zapojena i do aktivit výzkumných a ochranářských. Dosahuje výjimečných, ba světových úspěchů v chovu zeber, buvolů a některých druhů antilop, má také největší stádo žiraf na světě. Nejproslulejší je však chovem nosorožců, kterých se zde celkem narodilo již na čtyřicet. V současné době je zde možné spatřit více než 20 nosorožců tří druhů – indické, dvourohé (neboli „černé“) a tuponosé („bílé“). Právě sedm jedinců severní formy (poddruhu) nosorožce tuponosého je vůbec největší vzácností královédvorské zoo. Kromě ní chová tři jedince už jen zoo v San Diegu. Deset zvířat v péči člověka je dnes, bohužel, zřejmě více, než kolik jich zůstalo ve volné přírodě. Úspěch zoo ve Dvoře Králové vyniká tím spíše, že se tu podařilo tuto nejohroženější formu nosorožců na světě již čtyřikrát úspěšně rozmnožit.
Osobou, která nejvíce ovlivnila vývoj zoo včetně specializace na africkou faunu, byl ing. Josef Vágner. Od roku 1967 zorganizoval osm expedic do různých částí Afriky, z nichž dovezl kolem dvou tisíc zvířat, která dala základ místním unikátním chovům. Díky nadšení zdejších pracovníků i jejich profesionálnímu přístupu k chovu zvířat se s královédvorskými odchovanci můžeme setkat v zoologických zahradách celého světa. Někteří dokonce putují zpět do afrických národních parků a rezervací.
V této krásné zoologické zahradě může návštěvník prožít celý den a stejně odtud bude odcházet s pocitem, že zdaleka neviděl všechno, co tu k vidění je, což je jistě dobrý důvod k opakovaným návratům.