V trochu odlehlém, ale o to půvabnějším údolí Lučního potoka, přibližně v polovině jeho délky najdeme malou obec Zubrnice. Rozkládá se na úpatí Bukové hory, z jejíhož temene na ni dohlíží přísný prst televizního vysílače a z jehož úbočí k přitéká Zubrnický potok. Od něj odvozuje své jméno, přesněji od jeho čisté, neboli „zubrné“ vody. Se zubry, ani se zubrovkou nemá společného vůbec nic.
Zubrnice (německy Saubernitz) byly po staletí zemědělskou obcí, zdárně prosperující hlavně z pěstování ovoce a chmele. Její příběh však pro nás začíná být zajímavý až někdy v 70. letech minulého století, poté co – ale ne, začněme raději jiným příběhem.
Františka Ledvinku, absolventa sklářské průmyslovky, odvádí od zaměstnání v ústecké sklárně horolezectví, jeho dosud největší záliba, a tak se následujících několik let živí výškovými pracemi. Přitom často pracuje na opravách památkových objektů, setkává se s památkáři a poznenáhlu se v něm probouzí stále silnější zájem o umění, národopis a historii. Využije příležitosti, stává se zaměstnancem Okresního vlastivědného muzea v Ústí nad Labem a po nějaké době – když si průběžně doplní vysokoškolské vzdělání – i jeho ředitelem. V této funkci ho pak pracovní povinnosti zavedou do Zubrnic, kde se má bourat kostel, dominanta obce. Ledvinkovi se podaří hrozbu demolice zastavit a zároveň zachrání i historicky cennou roubenou budovu bývalého statku, která ještě stojí jenom proto, že onemocněl bagrista, jenž ji měl strhnout. A právě tato náhoda byla impulsem, který posunul Ledvinku pracovně zase někam jinam a Zubrnice nasměroval k mnohem zajímavější budoucnosti.
Aby mohlo v Zubrnicích vzniknout Muzeum lidové architektury, Ledvinka musel absolvovat tahanice s komunistickými úřady (obec plánovala výstavbu panelových bytovek), musel jednat s památkáři, zajišťovat pomoc dobrovolníků a k tomu investovat další stovky hodin duševní i fyzické práce. Na podzim roku 1988 se podařilo skanzen oficiálně otevřít, po změně režimu o rok později jej však ústecké muzeum odmítlo dál provozovat, a tak přešel pod ústecké pracoviště Národního památkového ústavu jako Soubor lidové architektury. S PhDr. Františkem Ledvinkou coby vedoucím, neboť ten opustil místo ředitele a za svým životním dílem se přestěhoval i s rodinou.
Dnes, téměř čtvrtstoletí po otevření, procházejí Zubrnicemi dvě prohlídkové trasy nazvané Historická vesnice a Mlýnské údolí. Ta první začíná v už zmíně…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – České středohoří