Jen málokterá nevěsta se může pochlubit tím, že dostala věnem větrný mlýn. Mlynář Ignác Křižovič tak údajně podaroval svou nemanželskou dceru, nejspíš v roce 1892. Mlýn tehdy, poničený vichřicí, ležel v troskách. Dar to byl zřejmě danajský, protože mlýn brzy opět změnil majitele.
Větrný mlýn stojí nad obcí Poddvorov, na návrší zvaném Na Zahájkách. Scházíme se tady s průvodcem Vladimírem Komocným z Poddvorova. Vypráví nám zajímavou historii mlýna, v níž se objevuje řada majitelů, ale také jeden otazník. „Za stavitele mlýna se považuje Ignác Laštůvka z Mutěnic. Traduje se, že peníze na stavbu získal díky nálezu vojenské pokladny. Vlastnil v Mutěnicích několik chalup a vinohradů, dřevěný mlýn zbudoval nad osadou v roce 1870. Mlynářské řemeslo ho však příliš nezajímalo, a tak mlýn prodal Šimonu Vagundovi a ten zase Františku Tomasovi, který na něm mlel deset let.“ Ukázalo se ale, že ani pro něho nebylo mlynářské řemeslo terno. Když dostal trest za to, že se v jeho mlýně těžce zranil zloděj, na kterého připravil léčku, prodal mlýn Františku Bařinovi do Starého Poddvorova. Stěhování mlýnů tehdy nebylo nijak výjimečné. Docházelo k němu převážně z ekonomických a sociálních důvodů, někdy také kvůli nevhodným povětrnostním podmínkám. Dřevěná konstrukce umožňovala rozebrání, v případě kratších vzdáleností přesouvali větrný mlýn vcelku. „Do Poddvorova tehdy převezlo rozebranou stavbu dvanáct formanských vozů,“ připomíná průvodce. Novému mlynáři ale zabránila v podnikání příroda, nad krajem se přehnala větrná smršť a větřák převrátila.
Informace o dalším osudu mlýna se poněkud rozcházejí. Podle jedné verze stavbu obnovil Ignác Křižovič. Zápisy obecní rady ale naznačují, že původní mutěnický mlýn již nebyl opraven a na jeho místě postavil Křižovič někdy po roce 1894 mlýn, přenesený z Těšic.
Po již zmíněném intermezzu, kdy se, jak uvádějí některé zprávy, stal svatebním věnem, přešel mlýn do vlastnictví Anny Příhodové, která se vdala za Jana Minaříka z Břeclavi. Ten větřák provozoval až do roku 1941 a krátce i po válce do roku 1949. To už byl mlýn víc historickou památkou než zařízením na zpracování obilí a pomalu upadal. K opravě došlo v roce 1969. Bez další průběžné údržby ale i nadále chátral. V roce 1993 Minaříkovi větrák prodali, nový majitel však s důkladnou opravou otálel. Do hry proto vstoupila obec Starý Poddvorov. Mlýn vykoupila a s podporou evropského programu Phare nechala zrekonstruovat.
Poddvorovský větřák je patrovým dřevěným mlýnem německého nebo také beraního typu. Díky důmyslné konstrukci soustrojí byl celý mlýn otočný, aby se lopatkové kolo o průměru 13 m dalo nastavit proti větru a co nejvíc využilo jeho síly. Do mlýna vstupujeme ze zadní strany po dřevěném schodišti. Průvodce nám ukazuje mohutný dřevěný sloup procházející celou stavbou. „Stavba je vlastně jakoby zavěšena na sloupu, který tvoří její svislou osu, kolem níž se celý mlýn otáčel. Pevný zůstával jen základový kříž uložený na podezdívce,“ vysvětlil nám základní princip německého typu, v případě holandských mlýnů se otáčela jen střecha. Budova mlýna působí lehce, strany základny nejsou delší než 5 m a výška je necelých 10 m.
V prvním patře si prohlížíme moučnici a moučnou truhlu, ve druhém mlýnské kameny, násypku a paleční kolo včetně převodu na svislé hřídeli, jež přes široký kožený pás pohání shora běhoun, tedy vrchní pohyblivý mlýnský kámen. Vodorovná hřídel lopatkového kola prochází svislou částí střešní konstrukce. Připevněny jsou k ní čtyři lopatky, jimž se také říká perutě nebo křídla. Původně byly potažené plachetkami, aby zachycovaly co nejvíce větru. „Při rekonstrukci se podařilo zachovat maximum původního technického vybavení mlýna, které je funkční. Jen mlýnské kameny nám nefungují, chybí nám pastorek,“ upřesňuje Vladimír Komocný. Návštěvníci se o tom mohou přesvědčit během Mlynářského odpoledne, na které poddvorovské seniorky připravují i různé dobroty. Letos bude 26. srpna.
Další články z vydání o Hodonínsku naleznete zde